Mozaikovité a mnohovrstevnaté filmy, u kterých si výsledný obraz skládám postupně z malých střípků, mám hodně rád. Oceňuji, když se zápletka neodhalí hned v prvních minutách. Naopak — pokud dojde k rozuzlení až na úplném konci, považuju to za dobrou práci scénáristů a udržuje mě to v napětí až do závěrečných titulků. Proto se mi hodně líbily filmy 21 gramů (2003, Iñárritu), Crash (2004, Haggis), Babel (2006, opět Iñárritu) i Požáry (2010, Villeneuve) a mrzí mě, že podobných filmů nevzniká více.
U Nočních zvířat sice není dějová posloupnost narušená a roztříštěná tolik jako u výše jmenovaných, přesto se nejedná o zcela lineárně odvyprávěný film. Co se odehrává v hlavě Susan, jedné z hlavních postav filmu (Amy Adams), jejíž emocionální kolísání sice vidíme, ale netušíme, z čeho pramení, se dozvídáme zpětně z flashbacků a z jejího postupného odhalování smyšleného příběhu v knize Nocturnal Animals, kterou dostala od svého bývalého přítele a spisovatele (Jake Gyllenhaal). Nebo kniha není fikce, jak by se mohlo zdát ze Susaniných reakcí v průběhu jejího čtení?
Film natočil Tom Ford, svojí hlavní profesí módní návrhář, který před Nočními zvířaty režíroval pouze jeden jediný film a od Nočních Zvířat z roku 2016 už na žádném filmu nepracoval. Klobouk dolů, film je velmi působivě nasnímán, a některé scény byly tak intenzivní, že jsem cítil vlastní svaly napnuté a prsty do křesla zaryté, jako bych byl součástí scény, nikoliv jen přihlížející divák. Konkrétně jedna scéna na mně působila tak intenzivně, že se mi to za celý svůj život stalo u filmu jen párkrát. Naposledy před pár lety u Sicaria od již jednou zmíněného Kanaďana Denise Villeneuvea (několikaminutová scéna z přejezdu americko-mexické hranice a návrat zpět).
Vezměte nelineární příběh a přidejte bezchybné herce (Amy Adams, Jake Gyllenhaal i Michael Shannon patří k mým velkým oblíbencům). Soundtrack, který film emocionálně povznese o několik pater výše, svěřte Abel Korzeniowskimu (viz Soundtrack Monday o Nočních zvířatech). Obalte jednu rovinu vyprávění o sterilním high-society životě v Los Angeles do vidláckého texaského zaprášeného obalu. Nevysvětlujte vše explicitně, nechte diváka trochu tápat. Co vznikne? Pro mě osobně veledílo, ke kterému se budu opakovaně vracet.
P.S.: Nocturnal Animals jsou asi první film, u kterého jsem byl nucen přeskočit úvodní titulkovou sekvenci, protože… No, podívejte se na film sami a řekněte, zda jste vydrželi.
