Citroën Berlingo III: koupě a zkušenosti po 5000 km

Nejdříve trochu obsáhlejší úvod do toho, proč jsme vůbec museli kupovat nové auto. Zkraje loňského roku jsme se dozvěděli, že se naše potomstvo rozroste o další kousek (to jsme si ještě naivně mysleli, že do třetice to bude holka, cha). Kromě toho, že jsme samozřejmě byli rádi (a také překvapeni), jsme museli začít řešit menší či větší „problémy“, z čehož největším problémem byla logistika.

Do našeho tehdejšího auta (Ford Grand C-Max II, viz inzerát) se tři sedačky vedle sebe nevešly – není se co divit, na trhu není zrovna moc aut, do kterých by se tři plnohodnotné dětské sedačky daly vměstnat, viz tato tabulka. (Nepočítám do toho sedmimístná auta, kde kvůli umístění dětské sedačky ve třetí řadě hodně ubývá ze zavazadlového prostoru. A s malými dětmi většinou při cestování potřebujete kočár a další věci, takže to taky není zrovna ideální řešení.)

Citroën Berlingo III

Na rodiny, které mají více dětí, a není v jejich autě na zadních sedadlech dost místa na tři autosedačky, myslí i zákon (361/2000 Sb. § 6):

Řidič motorového vozidla je kromě povinností uvedených v § 4 a 5 dále povinen přepravovat ve vozidle kategorie M1 a N1 2), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem a ve kterém jsou na zadním sedadle již umístěny 2 dětské autosedačky a nedostatek prostoru neumožňuje umístit třetí dětskou autosedačku, třetí dítě starší 3 let a menší než 150 cm na zadním sedadle pouze, je-li toto dítě za jízdy připoutáno bezpečnostním pásem.

– Silniční zákon

Pokud jsou tedy vašemu nejstaršímu dítěti více než tři roky, můžete ho posadit třeba doprostřed mezi dvě jiné autosedačky, aniž by samo autosedačku potřebovalo. Pás ale nesmí mít kolem krku (u dvoubodového pásu je to jedno), což znamená, že bude nejspíš potřebovat podsedák, takže se vracíme zpět na začátek: podsedák nebo autosedačka — do malého auta se prostě tři komponenty vedle sebe nevejdou.

My jsme s manželkou nicméně shodli, že z hlediska bezpečnosti bude lepší, když se poohlédneme po autě, které zvládne tři autosedačky. Jasně, vzpomínám si na to, že my jsme jako děcka jezdili v zelené stodvacítce bez pásů a nic se nám nestalo, ale dnes je holt jiná doba. Že se nám nic nestalo je spíš štěstí a náhoda a nedokážu si představit, že bych převážel nepřipoutané děti a sám byl při tom připoután.

Výběr auta

Otázkou tedy bylo, jaké auto pořídit. Osobně nejsem žádný fanda motorsportu nebo aut, takže se v tomto oboru moc nevyznám, automobilový průmysl sám mi nicméně hledání hodně usnadnil. Jak už jsem psal výše — aut, do kterých se vejdou tři autosedačky ve druhé řadě, není moc. Odpadla tím z výběru většina osobních aut. A věděl jsem, že nechci SUV (sportovně-užitkový vůz), už z toho principu, že dneska ho musí mít každý. A že za pěknou fasádou se skrývá spíše stísněný prostor s menším kufrem. A také proto, že cenově už jsou tato auta jinde.

Přemýšleli jsme také dopředu. Nevěděli jsme, zda skončíme u tří potomků — po třech klucích by se nám třeba za pár let zastesklo po holčičce a museli bychom opět řešit problém s logistikou, tedy koupit sedmimístné auto. Proto jsme už teď vybírali sedmimístné, což výběr vhodných modelů ještě hodně zredukovalo.

Naštěstí je tu ještě postupně vymírající kategorie MPV (multi-purpose vehicle), což byl dříve hodně oblíbený segment, dnes je však na ústupu právě kvůli esúvéčkám. Užitkové vozidlo, které sice nenabízí tolik komfortu, leckde se hodně šetří na materiálech i zpracování, ale pro velké rodiny je hlavní se nějak rozumě do auta poskládat a nezlámat si při tom ruce i nohy a odvézt dost nákladu.

U Citroënu, respektive v celé Groupe PSA, pod který spadá mimo Citroën i Peugeot a Opel, tohle pochopili a MPV dál nabízejí. A to v podobě třech vozů postavených na stejném základu, lišících se hlavně vzhledově a úrovní výbavy (a tedy i cenou):

Zleva Opel Combo, Citron Berlingo a Peugeot Rifter, rozměry totožné
(Zdroj: https://www.automobiledimension.com/car-comparison.php)

Opel Combo, Peugeot Rifter a Citroën Berlingo. A právě na Citroën Berlingo padlo naše oko. Měli jsme na vůz rozpočet cca 500 tisíc Kč, do kteréhož se nové Berlingo vejde i v lepší výbavě (kterou bychom tak jako tak potřebovali, viz dále). Ze zástupců jiných automobilek bych zmínil Seat Alhambra, Ford Galaxy/S-Max nebo Volkswagen Sharan, ale ty jsou cenově už někde jinde a s naším rozpočtem bychom měli několik let staré auto bez záruky, zatímco Berlingo by bylo nové, s pětiletou zárukou a bez nutnosti do auta investovat další peníze hned při koupi. Poslední variantou byl Volkswagen Caddy, který je sice cenově dostupný, ale vadilo mi u něj, že druhá i třetí řada sedadel jsou lavice, nikoliv jednotlivá sedadla.

Citroën Berlingo

Nakonec jsme se tedy rozhodli pro nové Berlingo, které se ve své třetí generaci prodává od roku 2018. Všechny tři modely z koncernu PSA se vyrábí ve dvou variantách: kratší a delší (u Berlinga je to označeno jako M a XL verze). Rozdíl je jednak v celkové délce (4403 mm vs 4753 mm — XL je o 35 centimetrů delší) a jednak v rozvoru náprav (2785 mm vs 2975 mm — rozdíl 19 cm).

Od nového auta jsme požadovali minimálně tyto vlastnosti:

  • třetí řada sedadel (není v základu, jedná se o příplatkovou výbavu cca za 20 tisíc Kč)
  • prodloužená XL verze (třetí řada sedadel je pak podélně posuvná, takže je tam více místa na nohy)
  • benzínový motor (jezdíme hlavně kratší trasy a měl jsem popravdě z dieselu strach, i když v dnešní době už asi s diesely není na kratších trasách problém)
  • úroveň výbavy aspoň prostřední Feel, protože nejnižší Live je hodně osekaná

Sehnat takto poskládaný kus bylo hodně složité — je to zkrátka kombinace, která se moc „na sklad“ nevyrábí. Mohli jsme si vůz objednat do výroby, ale přineslo by to vyšší cenu a také problémy, které jsem nechtěl řešit (pár měsíců čekání, jiný motor, než jsme chtěli apod.) Takže jsem si nastavil upozornění na Sauto a TipCars a sledoval každou chvíli stránku se skladovými vozy Citroën.

Jeden kus se objevil v Plzni, ale hned byl zarezervován. Druhý kus až po pár týdnech, tentokrát v AutoSchwab v Kladně. Naštěstí na něm rezervace ještě nebyla, takže jsem ihned volal a prodejce mi ho zarezervoval. Chtěl bych zde poděkovat panu Slepičkovi z Auto Schwab, se kterým byla naprosto příkladná domluva a proběhlo díky němu všechno bez problémů.

Na začátku listopadu 2019 jsem tedy jel dlouhou cestu do Kladna a vrátil se zpět s autem, o kterém bych vám rád řekl pár poznatků a zkušeností. Abych upřesnil konfiguraci, tak se jedná o benzínový Citroën Berlingo XL 1.2 PureTech 110 HP s manuální šestistupňovou převodovkou o výkonu 81 kW ve stupni výbavy Feel a s několika příplatkovými pakety, které také popíšu. Na rozdíly ve výbavě Live — Feel — Shine se můžete podívat v tomto letáku (platný k 02/2020, v budoucnu se výbava může měnit):

Exteriér: navrženo pro rodinu

Začněme tím nejméně důležitým (anebo nejdůležitějším; záleží, co od vozu očekáváte) — vzhledem. Názor na Berlingo (a možná celou modelovou řadu Citroënu) bude asi hodně polarizovaný. Vycházím z osobní zkušenosti, kdy půlka lidí tvrdí, že je Berlingo krásné (většinou lidi s rodinami), druhá půlka mi říká, že jsem si koupil Multiplu (většinou lidi bez rodin).

Nikdy bych si nepomyslel, že si koupím Berlingo. Když ho v roce 2018 představili a letmo jsem jej zahlédnul, nelíbilo se mi. Ty masivní boční bumpery mi přišly jako něco, co ho ponižuje na věc z hračkárny. Teprve postupem času, až když jsem začal reálně řešit koupi, jsem k němu našel cestu, a teď se mi vyloženě líbí.

Citroën Berlingo zepředu

Jasně, Berlingo asi nikdy nevyhraje cenu krásy, ale přední maska se podle mě povedla. Oddělené denní LED svícení od hlavních světel mi přijde fajn, stejně jako chromovaná linka s včleněným logem. Co na tom, že tvarově je to stále dodávka — do žádného osobního auta se zkosenými boky a zadními dveřmi tolik zavazadel nenaskládáte, přitom je vozidlo vzdušné a prostorné. Ze všech tří modelů koncernu PSA se mi Berlingo líbí asi nejvíce.

Citroën Berlingo – boční posuvné dveře

Co rodiny s malými dětmi určitě ocení jsou zadní posuvné dveře na obou stranách. Díky nim je dveřní otvor obrovský a manipulace s dětmi při upínání do sedaček a nastupování i vystupování je velmi pohodné. Hodně tomu napomáhá i výška Berlinga — sedadla jsou o dost výše, než v běžném osobáku, takže se při čachrování s dětmi na zadních sedadlech nemusíte hluboko sklánět. Suma sumárum, tohle je přesně ta věc, proč si pořizuji rodinné MPV.

Vysoká sedadla mi hodně vyhovují i z pohledu řidiče, rozhled z auta je díky tomu parádní. V příplatkové verzi (tuším, že ve výbavě Feel je v základu) se dá sedadlo řidiče výškově seřídit, takže lze sedět ještě výš. Celkově mi přijde, že oproti C-Maxu mám mnohem větší přehled o tom, co se na silnici děje kolem mně.

Zatímco přední polovina auta prošla oproti předchozí generaci značnou proměnou, zadek zůstal téměř nezměněn. Vyvolává-li tedy přední maska kontroverze nebo emoce, ať už tím či oním směrem, zadní část je naprosto nezajímavá, a nebýt prosklených pátých dveří, byla by to prostě dodávka. Slovy klasika: not great, not terrible. Doufám, že v některém z příštích faceliftů se zadek dočká trochu větší kreativity.

Páté dveře se otevírají nahoru. Berlingo je vysoké, takže se pod pátými dveřmi v pohodě postavím (měřím něco málo přes 180 cm). Nakládání a vykládání harampádí tak probíhá naprosto bez problémů. V příplatkové verzi jsme měli zatmavení zadních oken a samostatně otevíratelné okno u pátých dveří. Dost pochybuji, že to někdy využijeme — otevřít malé okno nebo celé dveře, to není moc velký rozdíl. Snad jen když někam zacouvám a zapomenu, že je potřeba více prostoru na otevření pátých dveří. („Já jsem zadní okno u kufru použila několikrát a přijde mi to super, že nemusíš otvírat celý kufr. U kterého musíš ustoupit o dva kroky, protože jsou ty dveře obří.“ – poznámka manželka)

Některá auta (např. Ford Galaxy) mají třetí řadu sedadel složitelnou do podlahy, takže je stále můžete vozit s sebou a vytáhnout jen v případě potřeby — po většinu času tak kufr slouží svému účelu. U Berlinga se do podlahy složit nedají, člověk tedy musí dopředu plánovat, zda je v danou chvíli upotřebí.

Naštěstí se dají složit aspoň nějak, tzn. uvolnit zadní kotvící nohy, překlopit směrem dopředu a zajistit popruhem. Sedadlo tak sice v kufru vezete, ale zabírá mnohem méně místa. V tu chvíli je kufr více než dostatečně velký a vejde se tam v pohodě i kočárek. Sedadla se dají vyjmout i úplně, je to velmi rychlý a jednoduchý proces, kdy se pouze uvolní pojistka zatažením za krátkou šňůrku. My to zatím řešíme tak, že jedno sedadlo ve třetí řadě necháváme, druhé je úplně vydělané.

Bez třetí řady sedadel připomíná kufr fotbalové hřiště a naskládáte do něj opravdu hodně nákladu. A pokud potřebujete vozit i delší věci, dají se sedadla ve druhé řadě, která jsou samostatná, složit téměř rovnoběžně s podlahou. (Pozor, v nižší Live verzi a od roku 2020 dokonce i ve Feel verzi je v základu vzadu lavice 2+1, dělená sedadla jsou pouze za příplatek). Na fotce výše jsme tak do kufru dali i 230 cm dlouhé police. Sklopit se dá i sedadlo spolujezdce – to už se vám do auta vejde i surfovací prkno nebo nejvyšší člověk na světě. Pokud by měřil přes 3 metry.

Že druhá řada sedadel pojme naprosto bez problémů tři plnohodnotné autosedačky (máme Cybex Aura-Fix 2017 a Cybex Solution M-fix SL, nejmenšího zatím vozíme ve vajíčku, ale zanedlouho koupíme třetí autosedačku), to už vlastně ani nemusím zmiňovat, protože to byl hlavní důvod, proč jsme nové auto potřebovali. Zapínání pásů sice chce trochu cviku, ale není to nic, u čeho byste z ruky museli dělat čínský hlavolam.

Interiér: ve znamení praktičnosti

Interiér, to je jedním slovem praktičnost. Odkládacích prostor je zde tolik, že budete skoro potřebovat kompas a mapu, když si něco schováte a zapomenete kam. Řidič má jednu přihrádku za volantem (za jízdy se moc nepokoušejte tam něco hledat), vlevo je malý otvor tak akorát na plechovku. Do dveří v pohodě dáte svačinu i s pitím. Dvě odkládací plochy jsou nad a pod multimediální obrazovkou — ideální na telefon, pokud právě nabíjíte nebo ho máte připojený k obrazovce.

U spolujezdce jsou dvě velké uzavíratelné přihrádky a nad celou palubní deskou je velká přihrádka, u které moc nevím, co bych tam dával. V příplatku byla ještě velká středová konzola, kterou jsme ze všech odkládacích prostor ocenili nejvíce — je mezi řidičem a spolujezdcem a je uzavíratelná. Navíc přidává výdech klimatizace do druhé řady sedadel s možností regulace a USB pro nabíjení. Pokud bych si mohl vybrat, asi bych do té konzole neinvestoval, když je v autě tolik jiných odkládacích prostor, ale teď jsem za ni rád.

Kabina je velmi prostorná a jak už jsem psal výše, výhled z ní je parádní. V příplatkové verzi vůz obsahoval paket rodina. Ten se skládá z panoramatického zrcátka, roletek zabudovaných do dveří ve druhé řadě a úložných prostor v podlaze ve druhé řadě. Na zrcátko jsem se velmi těšil, ale ve finále se ukázalo jako naprosto nepoužitelné, protože v něm vidím maximálně tak zadní prostřední sedadlo, a navíc velkou část výhledu v něm blokuje panel umístěný na stropu před zrcátkem. Roletky jsou fajn, ale zatím jsme neměli možnost je využít naplno, musíme počkat do léta. Dá se zároveň větrat okýnkem a mít roletky vytažené, což u clon s přísavkami na okno nejde.

Multimediální centrum bych v autě asi mít nemusel, ale teď už jsem si na něj hodně zvykl. Berlingo podporuje protokoly Android Auto a Apple CarPlay. Zjednodušeně to znamená, že kabelem připojíte svůj smartphone k palubnímu počítači a na osmipalcové obrazovce můžete ovládat a používat aplikace ze svého telefonu (ne všechny, jen schválené Googlem).

V praxi to znamená, že na obrazovce vidím Google Music nebo Spotify, takže si můžu pouštět veškerou muziku ze své knihovny, což je skvělé. Aplikace se navíc dají ovládat hlasově, takže stačí říct „Oukej Google. Přehraj Linkin Park“ a začne to přehrávat náhodný výběr od Linkinů (podobně funguje i „Oukej Google. Přehraj album Meteora, Linkin Park“). Bohužel Android Auto hází nelogicky klacky pod nohy. Nevidíte např. celou svoji hudební knihovnu, ale jen nějaký automatický předvýběr, protože řidič by za jízdy neměl být rozptylován koukáním do obrazovky a výběrem hudby.

To beru, řidič by se opravdu měl věnovat řízení, ale palubní počítač přece může obsluhovat i spolucestující. Máte tak na výběr dvě možnosti: vše si obstarat hlasovými příkazy, nebo si hudbu najít přímo v telefonu, což je za jízdy horší varianta, než koukat na obrazovku palubního počítače. Většinou si nějaký playlist vytvořím ještě před odchodem do auta nebo před nastartováním.

Citroën za nemalou cenu okolo 13 tisíc korun může do palubního počítače nahrát navigační mapy, ale pokud budete používat Android Auto, je to naprosto zbytečná investice. Mnohem lepší je použít Waze nebo Google mapy z mobilu, navigace funguje bezproblémově a zdarma. Raději na neznámých trasách používám Waze, který mi přijde skvělý jednak ovládáním, a jednak opravdu aktuálními informacemi.

V předchozím autě jsem palubní počítač neměl. V reakcích na internetu jsem četl, že v Berlingu má obrazovka horší odezvy a prostředí není moc svižné. Osobně mi tohle nepřišlo, a to jsem na podobné věci dost háklivý u telefonu i počítače — nemůžu ale srovnávat s ostatními auty. Na druhou stranu, multimediální centrum většinou není to, kvůli čemu si kupujete rodinné auto. Za mně funguje bez problému. Hodně jsem ocenil, že je obrazovka umístěna v místech, kam nemusím pohledem moc bloudit (jako je tomu například u Dacie Duster, kde je obrazovka hodně dole, takže úplně ztratíte oční kontakt s provozem). Běžné věci pak lze ovládat z multifunkčního volantu (ovládání autorádia, přepínání obrazovek malého palubního displeje mezi budíky apod.).

V příplatkové výbavě ještě bylo vyhřívané přední sklo, šedá metalíza, barevné potahy sedadel (což je asi nejzbytečnější věc na celém autě), elektricky sklopná zrcátka, náhradní ocelové kolo, automatická klimatizace, přední parkovací asistent a zatmavená zadní skla a paket rodina, o kterých už jsem psal. O některých ze zmíněných věcí se ještě rozepíšu dále.

Docela mě překvapuje, že do rodinného vozu Citroën v základu nedá alespoň gumové koberečky, které mají výrobní náklady v řádu desetikorun, a přitom se bez nich v autě s dětmi neobejdete.

Jízdní vlastnosti & vychytávky

Odezvu auta na vozovku hodně pohlcuje posilovač řízení — sice se auto jednoduše ovládá, ale nemáte moc páru o tom, co se děje pod vámi. Vymotat se z parkoviště u obchoďáku je ale díky tomu hračka, a o to jde u rodinného auta především — aby se řídilo jednoduše a lehce. Auto je vysoké a velké, nemůžete tedy čekat, že by sedělo na silnic přibité jako kdejaký osobák. V zatáčkách je cítit, že se naklání, takže to chce méně řezání a více klidu.

Co musím Francouzům hodně vytknout, je řazení. Když jsem přesedl do Berlinga z C-Maxe, kde jsou dráhy jednotlivých stupňů krátké a „zapadávají“, byl jsem trochu na rozpacích. Dlouhé dráhy a vůbec jsem si nebyl jistý, že bych zařadil správně, občas jsem se i přesvědčoval, zda tam mám správný stupeň. Za tohle rozhodně palec dolů a zpětně mě mrzí, že jsme nekoupili osmistupňový automat. Za těch pár měsíců jsem se sice s řazením sžil, ale přijde mi pořád jalové, občas mám pocit, jako kdyby o sebe drhly zuby, když řadím.

Dále bych chtěl ještě rozebrat věci, které jsem ve starém autě neměl, a které mi tedy přijdou nové (některé jsou užitečné, některé méně), ačkoliv pro spoustu z vás už mohou být dlouhá léta běžné.

Elektronická parkovací brzda — skvělá věc, automaticky se odbrzďuje i zabrzďuje, velmi rychle jsem si na to zvykl; když jedu v cizím autě s klasickou ruční brzdou, většinou ji zapomínám povolit.

Asistent rozjedu do kopce — dvě vteřiny po uvolnění brzdy ještě nechá auto bez pohybu, aby si řidič stihl přešlápnout na plyn. Tohle bych nepotřeboval, v autoškole jsme se rozjezdy celkem hodně učili. Ale nezkušeným řidičům, nebo lidem, kteří se rozjíždí přes ruční brzdu (která zde chybí) to může pomoct.

Hlídání jízdního pruhu — hlídá krajnice a středovou čáru a pokud má auto tendenci vyjet z pruhu, koriguje to samočinným zatáčením a blikáním kontrolky. Pozor, nedá se použít místo řízení, je to opravdu jen asistent nepozornosti. Tohle mi osobně nevadí, ale nepotřeboval bych to. Funkce se dá trvale vypnout.

Upozornění na kolizi a čtení značek — pokud příliš dojíždíte auto před vámi, varuje vás vaše vozidlo nejprve vizuálně, poté i hlasitým pípáním, že byste měli držet odstup. Pokud jsem četl správně, mělo by auto i aktivně brzdit, kdyby mělo dojít ke kolizi — to jsem zatím nezkoušel a doufám, že se toho ani nedočkám. Čtení značek je naprosto k ničemu — pokud rychlostní limit ruší křižovatka nebo konec obce, bude vám upozornění na třicítku na displeji svítit klidně dalších 100 kilometrů cesty. Tohle se má udělat pořádně, nebo vůbec.

Automatické stěrače — na ty jsem si rád zvykl. Pokud se venku mění podmínky, auto samo reguluje rychlost stírání. Dá se to i vypnout, respektive — po nastartování auta jsou automatické stěrače vypnuté, musí se páčkou zapnout pro každou jízdu.

Elektricky sklopná zrcátka — další užitečná věc. Po vypnutí motoru se sklopí, takže na parkovišti budete mít o trochu menší strach, že vám je někdo urazí. Dají se sklopit i za jízdy, když potřebujete zajet do opravdu úzkého prostoru.

Automatická dvouzónová klimatizace — automatika je fajn, nastavím si stupně a auto je drží. Dvouzónu (jiná teplota pro řidiče a pro spolujezdce) skoro nevyužíváme, akorát při první jízdě jsem se hodně divil, proč mi je celkově teplo, ale na ruku na řadící páce je mi chladno. Teplota se naštěstí ovládá dvěma páčkami, nikoliv otočným kolečkem, kde máte problém se trefit, nebo na displeji, kam se vám nechce lézt při řízení.

Automatické svícení a přisvěcování v zatáčkách — automatické svícení se dá vypnout, ale přijde mi to opět jako užitečná funkce, na kterou nemusím myslet. Ve tmě a v šeru se k dennímu svícení automaticky zapnou hlavní světla. Přisvěcování mlhovkami v zatáčkách pak dělá přesně to, co jsem napsal. Celkem užitečné.

Přední a zadní parkovací asistent — nebudu lhát, parkování bych měl sice zvládat levou zadní, ale občas mi směrem dopředu i dozadu chybí odhad, takže asistenty používám. Máme hodně malou garáž s cca deseticentimetrovou podélnou a pěticentimetrovou rezervou na každé straně od zrcátek, takže potřebuju auto parkovat nadoraz — v tomhle jsou asistenty velkým pomocníkem.

Motor & spotřeba

Šedesátilitrová nádrž na benzín je na levé straně. Podle stylu zatím jezdím za 7 (lehká noha) až 7.5 litrů (rychlejší jízda), nádrž vydrží 700 – 800 kilometrů. Za těch 5 tisíc kilometrů počítač hlásí celkovou průměrnou spotřebu 7.4 litrů/100 km. Tohle všechno na zimních pneumatikách a s tím, že nejčastěji jezdím krátké trasy domov — školka — práce (4 kilometry a v městském provozu). Na delších trasách se doufám dostanu na 6 až 6.5 litrů. Ověřím si to v dubnu, kdy se chystám na delší trip do východního Polska.

Aktualizováno 4. 3. 2020: Včera jsem jel delší trasu (cca 350 km) s tím, že před tím jsem měl už čtvrt nádrže vyježděnou v příměstském provozu. Na konci ukazoval počítač spotřebu 6.4l/100 km.

Co se motoru týče, zde vám toho moc nepovím. Ve zkratce: auto jezdí. Nečekal jsem, že odezva na sešlápnutí plynu bude tak svižná — srovnávám s C-Maxem, se kterým jsem raději moc nepředjížděl, protože byl velmi líný. Ano, majitelé silných motorů se mi asi vysmějí, pro ně je tenhle tříválec s 81 kW něco jako auto na setrvačník. Já jsem každopádně velmi příjemně překvapen a spokojen, protože od velkého rodinného auta jsem takové reakce vpravdě nečekal.

Závěr

Z recenze je patrné, že s autem jsme prozatím velmi spokojeni. Naskládáme do něj všechny děti (někdy i s dědou a babičkou), do kufru se nám vejde půl domácnosti (druhou půlku bychom mohli dát na střechu) a auto je velmi pohodlné a dobře se řídí. Zklamání z řazení jsem popisoval, ale celkový dojem z auta mi to nekazí. Nejhorší zážitek jsem s autem měl hned při odjezdu z autosalonu — byla naladěná pouze jedna stanice a v rádiu začal hrát Kryštof 😅. Ale pokud budou s autem pouze takovéto „problémy“, budu spokojený.

Auto má jednoznačně moje doporučení. A doporučení má ještě tato skvělá videorecenze od Rasťo Chvály z Garáž.TV, která mě přesvědčila v tom, že Berlingo chci.

komentářů 8

  1. Čtení značek u mě funguje ok a dá se prakticky využít tak, že pokud se na ovladači tempomatu zmáčkne horní a spodní tlačítko najednou, tak se tempomat automaticky nastaví na „přečtenou“ rychlost. Chce to trošku cviku, ale dá se na to zvyknout.

    Jinak pěkná recenze. Tom

    1. Díky — já jsem se ještě tempomat ani omezovač nenaučil používat, ale asi bych už měl 🙂

      Čtení mi funguje v pořádku, všechny omezující i rušící značky mi to přečte. Ale neruší to například na křižovatkách nebo na konci obce.

  2. Děkuji za úžasnou recenzi. Mohu s dovolením případně odkázat z našich stránek? Podle mého může někomu pomoci s rozhodováním.

    Zdeněk Slepička

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *