Na některý věci v životě mám smolíka a většinou se s tím svezou i moji kamarádi nebo příbuzní. A vlastně se to povětšinou týká sportu. Já už ho teda nijak nežeru, teď myslím televizní sport. Občas si pustím sestřih závodu F1, sem tam se mrknu na nějaký sestřih ze zápasu Ligy mistrů. Poslední dobou když vstáváme s klukama, máme ráno u snídaně puštěný NHL, pokud se hraje nějaký brzký zápas.
No ale mám takovou speciální vlastnost, že jakmile se na nějakej takovej zápas nebo závod chci koukat, tak většinou dopadne přesně opačně, než bych chtěl. A dřív to tak bylo i když jsem jezdil na stadiony a sport nasával přímo na místě. Když jsem vybral nějakej zápas a začal se na něj těšit, dopředu jsem tušil, že buď můj tým prohraje, nebo se na to nebude dát dívat. Většinou oboje. Případně ten tým hraje skvěle přesně do doby, než zapnu televizi a začnu koukat.
Koho by taky ten sport pak bavil že… Z titulů a výher mých oblíbených týmů se tak poslední roky raduju hlavně vzdáleně, aniž bych byl přímo účasten jak na stadionu, tak u televize. No a teď babo raď. Mám se koukat na svůj oblíbený Arsenal ve finále Ligy mistrů a dost pravděpodobně jim posrat jakékoliv šance na ušatou trofej, nebo se tentokrát štěstěna usměje na Kanonýry i na mě?
