A Bůh pravil: Michale — ty, jenž jsi zhřešil zašantročením svého sluchátka a popsal jsi to v Prejtu #301 — o měsíc později chytneš do ruky nový křoviñák. Napočítáš do tří, což je o jedna více než dva a o jedna méně než čtyři, a číslo jež má být napočítáno jest tři. I kositi trávu vyšší tvým úkolem jest. A za úsvitu třicátého dne se dívej na východ, neboť sluchátko tvé se ti znovu zjeví.
Ja nevěřím na zázraky jo. Ale pokud v místě, kde jsem lezl po kolenách sem a tam, v místě kde jsem prošel každý centimetr čtvereční plochy, kde jsem měl uši nastražené, že bych slyšel i metamorfózu člověka v čolka, ba i vlaštovky svištící vzduchem kokos na provázku nesoucí, v místech kde mám úředně potvrzené, že se tam nikdy žádné sluchátko nevyskytovalo… Pokud se v tomto místě zcela náhodně sluchátko zjeví, tak to prostě zázrak je.
Ale ne biblický, na to by asi pánbůh neměl tolik času. Tohle musel bych zázrak jiných proporcí. Představuju si to tak, že sluchátko mi opravdu zapadlo do kanálu. Dešťová voda ho odnesla potrubím až k výpusti, která je za městem v rybníce. Tam ho sežral hrouzek, kterého posléze ulovil racek. Racka chytila do spárů káně a racek jak se zmítal a bojoval o svůj život, vydávil hrouzka zrovna když káně přelétala nad mým domem. Hrouzek padl přesně na hřeben střechy a sluchátko z něj nárazem vyletělo přesně do míst, kde ho dneska při sekání objevila Leña.
Tak jen musím ověřit, že mi v okapu leží mrtvej hrouzek, abych si svoji hypotézu ověřil. Věřím tomu totiž víc, než že jsem sluchátko přehlídl při mém mravenčím hledání!
