Tak nejdřív jsem včera navázal na Prejt o utrženém ztraceném sluchátku, které se našlo. Super, jeden z Prejtů se podařilo dotáhnout do happyendu, sluchátko funguje, i když několikrát zmoklo silným lijákem. Jabra umí.
A teď z opačného soudku. Vzpomínáte, jak jsem psal o kolegyních paních učitelkách, které vypadaly tak unaveně ze své profese, že jsem se k tom v prejtu musel vyjádřit? No tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až dala jedna z paních učitelek výpověď a mění práci.
Dneska nám to kolegyně oznamovala ve sborovně a já musím říct, že jsem dlouho neměl z něčeho tak ambivalentní pocity. Na jednu stranu jsem viděl, jak dokáže člověk přemírou náročné práce padnou takříkajíc na hubu a i ty poslední zbytky sil vydá na to, aby důstojně vyjednal svůj konec a rozloučil se s kolegy. Ale prostě už nebylo kde brát a jsem rád za paní učitelku, že tento krok udělala, aby její život mohl pokračovat dál bez toho, aby se z něj doslova zbláznila.
Na druhou stranu mě hrozně mrzí, že to do takové fáze vůbec dokáže zajít. Vůbec tu nechci házet kamenem a na někoho svalovat vinu, ale je jasné, že nějaký výchozí stav českého školství nepřeje tomu, aby učitel chodil domů s tím, jak super se mu učilo, jak je odpočinutý a motivovaný na další dny a týdny atakdále. Spíš vidím postupné vyhořívání, stres, náročné podmínky. Takže mi bylo líto, že systém dokáže člověku, který hrozně moc učit chce a s dětmi to umí, připravit takovou půdu, která ho do sebe vcucne a vyplivne po pár letech jako bezvládné tělo bez duše.
