Měsíční přehledy přečtených knih jsem začal psát až letos, proto bych se rád ohlédnul za loňským rokem, který byl z pohledu čtení asi rekordním rokem. Nečekal jsem to, přibyl nám do rodiny druhý syn Eda a předpokládal jsem, že na čtení nebude žádný čas. Faktem zůstává, že už po narození prvního syna Tondy se četba přesunula do pozdně večerních hodin, přes den si na ni najdu čas naprosto výjimečně a vždy jen na chvíli (výjimkou budiž nemoc, „díky“ které jsem na podzim proležel a pročetl celé dva dny).
A nyní si dáme trochu statistik za loňský rok, k číslům mi dopomohl Goodreads, kde si přečtené knihy eviduju. Takže:
- Loni přečteno 23 knih (vytyčil jsem si z cíl 20, což se tedy trochu rozchází s mým předpokladem, že na to nebudu mít čas, nicméně k nějakému cíli jsem se chtěl upnout).
- Nejdelší knihou byla Temná věž V: Vlci z Cally (770 stran, čteno v angličtině). Nejkratší asi O myších a lidech (110 stran).
- Průměrné hodnocení 3.34/5, nejvyšší hodnocení 5/5 jsem dal třem knihám – výše zmíněná O myších a lidech (kterou jsem četl už poněkolikáté, ale naposledy ještě na gymplu), Levhartovi (Harry Hole #8; už si vlastně nepamatuju, o čem ta kniha byla – byl to příběh z horské chaty?) a Válce s mloky, což je také asi nejlepší kniha, kterou jsem loni četl.
- Čtyřku si odneslo hned 8 knih: Vlci z Cally od Stephena Kinga, Tolkienův Hobit, Memento od Radka Johna, Pitná kúra od Irvinga, Muž z ostrova Lewis a Šachové figurky, což jsou dvě knihy z lewiské trilogie od Petera Maye (první díl, Skála, patří mezi mé nejoblíbenější knihy). Posledními dvěma čtyřkovými knihami jsou Stíny v ráji od Remarqua a Opuštěná společnost od novináře Erika Taberyho (šéfredaktora Respektu).
- Šest knih si vysloužilo trojkové ohodnocení: Lovci mamutů, Přízrak (Harry Hole #9), Tonda (tu jsem si půjčil na nádraží v České Třebové do vlaku, kde jsou knihy volně k dispozici), Stopy v oblacích (celkem inspirativní kniha o běhání ultramaratonů v divočině), Sleeping Beauties od Kinga a sci-fi z nejklasičtějších, Duna.
- Stejný počet knih si vysloužilo dvojku, což je i nejnižší známka, kterou jsem loni knize dal: Norské dřevo (Murakami; trochu jsem doufal, že se mi bude líbit víc), Jako zabít ptáčka (velké zklamání, vůbec mě to nebavilo), Útěk od Petera Maye (podle přebalu a díky autorovi mě ta kniha měla dostat, ale opět velké zklamání), Bajky Barda Beedlyho, Codex Regius (kniha o tom, jak jsou pro Islanďany veledůležité nějaké prastaré knihy; byl to dárek, sám bych po ní asi nesáhl a zpětně bych asi dal jednu hvězdu, s ohledem na to, jaké ostatní knihy dostaly dvě hvězdy) a Trhlina, slovenský mystifikační bestseller s hororovým nádechem.
- V angličtině jsem přečetl pouze tři knihy (2x King + Hobit) – měl jsem za to, že jich bylo mnohem víc. Letos tedy doufám alespoň v 5. Nikdo jiný u nás doma bohužel v angličtině nečte, protože to nezvládají, nebo se spíše bojí, že by to nezvládli. Proto knihy koupené v angličtině považuju prozatím za vyhozené peníze, ale doufám, že mé děti budou časem také číst cizojazyčné knihy.
Platí, že převážně čtu současnou literaturu (rok 2000 a novější), nicméně loni jsem měl asi největší rozptyl za poslední dobu, viz následující graf. Na vodorovné ose je rok, kdy jsem knihu četl, na svislé ose datum publikace knihy – loňský rok je vyznačený zeleným rámečkem.
Adeptů na největší zklamání by asi bylo více, u každé knihy mě to mrzí z jiného důvodu. Duna je sci-fi jak bič, ale nečetla se mi bohužel nijak lehce a občas tam byly velmi nudné pasáže. Svět je jinak vymyšlený parádně a hodně se těším na nadcházející filmovou adaptaci, kterou má na svědomí Kanaďan Denis Villeneuve, jehož předchozí filmy mi naprosto sedly a těším se na každý jeho nový počin.
Tolik rok 2018 v knihách, jsem zvědavý, jestli letos dokážu přečíst aspoň těch 20, které jsem si dal za cíl v reading challenge (4 už mám za sebou).
