#6 – Nepřátelé/Hostiles – Max Richter

Nepřátelé/Hostiles – Max Richter

Film Hostiles z roku 2017 o končícím 19. století na divokém západě. Western jako vyšity — velmi dlouhý, poetický, totální anti všech blockbusterů s kulometným střihem. Neskutečně krásné nasnímané scenérie, kamerou srovnatelné s Revenantem, kde hlavní slovo nemá akce, ale dlouhé zádumčivé pohledy do krajiny. A do toho všeho Christian Bale a Wes Studi jako zástupci dvou znepřátelených stran, bílí vs. červení, jejichž vynucená konfrontace přinese mazání hranic nepřátelství a zloby. A jedno nečekané přátelství tam, kde by ho málokdo čekal.

A jako třešnička na dortu soundtrack od Maxe Richtera, který už tak skvělému filmu dodává další emocionální rozměr. V Německu narozený Brit — skladatel, minimalista, klasik a také experimentátor různých stylů. Složil několik skvělých sólových alb a soundtracků pro film a televizi (ještě se tu objeví). Pokud máte rádi moderní klasiku a minimalismus, můžu jedině doporučit, pro mě je to absolutní špička.

Pokračovat ve čtení →

#5 – Gladiátor – Hans Zimmer

Gladiátor – Hans Zimmer
Gladiátor – Hans Zimmer

Film z roku 2000, který viděli minimálně jednou asi všichni. Ridley Scott ve vrcholně formě, film oceněný Oscary. A hudbu k němu složil jistý — listuje v poznámkách — ano, jistý Hans Zimmer. Slyšel o něm někdy někdo?

Jeden u nejznámějších skladatelů 20. století, který už před 20 lety, kdy skládal Gladiátora, měl za sebou více než 60 soundtracků, a od té doby nepolevil, spíš naopak. Jakkoliv to seká jak Baťa cvičky, nedá se mu upřít schopnost v každém soundtracku zanechat jasně rozpoznatelné téma, aniž by sám sebe vykrádal.

Pokračovat ve čtení →

#4 – Nepohodlný/Constant Gardener – Alberto Iglesias

Nepohodlný/Constant Gardener – Alberto Iglesias
Nepohodlný/Constant Gardener – Alberto Iglesias

Vcelku neznámý film z roku 2005 od Fernanda Meirellese (Město bohů). Retrospektivní love-story, ve kterém Ralph Fiennes vyšetřuje smrt své manželky Rachel Weisz (oceněna za herecký výkon Oscarem). Postupně odhaluje spiknuti vlády i farmaceutických firem, jejichž business v rozvojové Keni není zrovna ukázkou dobré vůle.

Soundtrack, který složil Španěl Alberto Iglesias (to není Enrique), byl taktéž nominován na Oscara (prohrál se Zkrocenou horou). Žánrové je na pomezí etna a klasického soundtracku, jediné dvě vokální písničky nazpíval Keňan Ayub Ogada za doprovodu klasického afrického strunného nástroje nyatiti (letos v lednu zemřel).

Pokračovat ve čtení →

#3 – Rekviem za sen – Clint Mansell, Kronos Quartet

Rekviem za sen – Clint Mansell, Kronos Quartet
Rekviem za sen – Clint Mansell, Kronos Quartet

Film z roku 2000 o drogách, který sice komerčně zahučel, ale vyšvihl Darrena Aronofskyho mezi režijní komety. V první dekádě nového milénia potvrdil svůj um a postupně nám ukázal Fontánu (viz Soundtrack Monday #52), Wrestlera a Černou labuť.

O hudbu se postaral dvorní skladatel Aronofskyho filmů Clint Mansell, se kterým pak pracoval na všech filmech. Mansell za přispění smyčcového kvarteta Kronos Quartet ozehrál něco, co se nedá nazvat „fell good“ hudbou. Naopak je to díky repetitivním smyčkám a někdy až nepříjemnému zvuku smyčců pěkná dávka deprese.

Pokračovat ve čtení →

#2 – Útěk do divočiny – Michael Brook, Eddie Vedder

Útěk do divočiny – Eddie Vedder
Útěk do divočiny – Michael Brook

Film z roku 2007 od herce-režiséra Seana Penna vychází ze skutečného příběhu Chrise McCandlesse, kterého přestala bavit konzumní společnost i rozhádaná rodina. Odřízl se od světa a vydal se žít do divočiny s minimem věcí (i zkušeností, na což — spoiler alert — nakonec dojel).

K filmu vyšel písničkový soundtrack, který kompletně napsal, nazpíval a na kytaru a ukulele zahrál Eddie Vedder (front-man Pearl Jamu). A taky instrumentální score od Michaela Brookse. Obě alba stoj za to, Eddie Vedder za song Guaranteed získal Zlatý Globus (čímž porazil Falling Slowly od Irglové a Hansarda, kteří si to vynahradili o dva týdny později Oscarem).

Pokračovat ve čtení →

#1 – The Truman Show – Philip Glass/Burkhard Dallwitz

The Truman Show – Philip Glass/Burkhard Dallwitz

Nejen novátorský film z ruky Petera Weira (o pár let dříve předpověděl reality show ve stylu Big brother/Vyvolení), ale také skvělý soundtrack od dvojice Philip Glass/Burkhard Dallwitz, za který dostali Zlatý globus. A taky Jim Carrey, který projednou přestal dělat ztřeštěné grimasy a mohl se uplatnit v něčem vážnějším.

Truman sleeps — Philip Glass/Burkhard Dallwitz — The Truman Show

Knihy přečtené v roce 2018

Měsíční přehledy přečtených knih jsem začal psát až letos, proto bych se rád ohlédnul za loňským rokem, který byl z pohledu čtení asi rekordním rokem. Nečekal jsem to, přibyl nám do rodiny druhý syn Eda a předpokládal jsem, že na čtení nebude žádný čas. Faktem zůstává, že už po narození prvního syna Tondy se četba přesunula do pozdně večerních hodin, přes den si na ni najdu čas naprosto výjimečně a vždy jen na chvíli (výjimkou budiž nemoc, „díky“ které jsem na podzim proležel a pročetl celé dva dny).

Pokračovat ve čtení →

Knihy přečtené v lednu 2019

Leden pro mě obvykle bývá nejlepší měsíc co do počtu přečtených knih (zima obecně, dokud nejsou venkovní aktivity a povinnosti). Může za to možná i fakt, že všem okolo říkám, aby mi k Vánocům darovali nějakou knihu a nelámali si hlavu s vymýšlením dárků.

Pokusím se tu na konci každého měsíce shrnout, které knihy se mi podařilo přečíst, i když vím jistě, že v některých měsících se toto číslo bude blížit nule. Tak začínáme:

Pokračovat ve čtení →

Začátek

V roce 2018 jsem se stal zastupitelem obce Linhartice, kam jsem se před pár lety přistěhoval a založil zde nyní již čtyřčlennou rodinu. Od kandidatury jsem si mnoho nesliboval, do té doby jsem nebyl v politice nikdy aktivní, v žádné straně jsem nikdy nebyl (volby jsou pro mě ale povinnost a chodím pravidelně) a proto jsem se ani nijak neupínal k výsledku. Dalo by se říci, že jsem byl spíše pesimista a nevěřil jsem, že bych mezi devítku zastupitelů proklouzl.

Jakkoliv jsem s touto veřejnou funkcí spíše nepočítal, byl jsem po svém zvolení vlastně moc rád, že se to povedlo. Za necelý půlrok, kdy se účastním zastupitelstev (a činností kontrolního a kulturního výboru) jsem se toho už dost o práci v zastupitelstvu naučil. Mám dost nápadů, které bych chtěl postupně realizovat, kam vesnici posunout a jaké věci tu budovat.

Jednou z věcí, které bych chtěl v tomto volebním období (a spíše dříve než později) dosáhnout, je obnovení základní školy, která bohužel byla loni z různých důvodů zrušena.

To je víceméně i důvod, proč jsem si založil blog. Budeme pravděpodobně zakládat spolek, registrovat školu, zaučovat učitele na některý z alternativních výukových programů (zatím se nám nejlépe jeví Začít spolu), a to bez předchozích zkušeností. Chtěl bych všechny tyto informace a naše zkušenosti poskytnout dalším lidem, kteří si možná v budoucnu budou muset projít stejným procesem.