#9 – S láskou Vincent – Clint Mansell

S láskou Vincent – Clint Mansell
S láskou Vincent – Clint Mansell

Unikátní film z roku 2017, který vznikal několik let a na kterém se podílelo přes 90 umělců. Film je totiž kompletně malovaný olejovými barvami na plátno ve stylu van Goghových obrazů a digitálně snímán pro potřeby filmu. Pro každou vteřinu filmu bylo namalováno 10 až 20 velkoformátových obrazů, mnoho z nich vychází z reálných Goghových maleb, které tak ve filmu oživly svým životem. Snímek je trochu detektivka a trochu životopis van Gogha a byl by zajímavý i bez ojedinělého výtvarného ztvárnění.

Hudbu složil Clint Mansell, kterého už jsem tu zmiňoval u Requiem for a Dream. Další soundtrack, který posunuje už tak umělecký zážitek na novou úroveň a při poslechu máte chuť vymyslet stroj času a vrátit se do konce 19. století a tu dobu zažít.

Pokračovat ve čtení →

O opakovaném poslechu

Kolikrát musíte slyšet nějaký song, abyste zjistili, že se vám hodně, hodně líbí? U mě to většinou trvá 3 až 4 opakování.

A pak jsou výjimky, u kterých mi stačí slyšet půlku a jsem zamilovaný. Třeba jako tenhle James Newton Howard.

#8 – Krvavý Diamant – James Newton Howard

Krvavý Diamant – James Newton Howard
Krvavý Diamant – James Newton Howard

Film Edwarda Zwicka z roku 2006, po Constant Gardener z šestého Soundtrack Monday další geopolitický thriller, tentokrát o krvavých diamantech a jejich roli ve spolufinancování gangů v Africe na pozadí občanské války. To je velmi zjednodušený popis filmu odehrávajícího se v devadesátých letech v Sierra Leone, kde probíhá masivní otrokářská těžba diamantů a jejich export do světa. Ve filmu je víc rovin, takže občanskou válku v Sierra Leone můžeme sledovat pohledem obyčejného rybáře a jeho rodiny (Djimon Hounsou, oscarová nominace), žoldáka obchodujícího s krvavými diamanty (Leo DiCaprio, oscarová nominace) a reportérky mapující uprchlické tábory lidí, kteří stačili utéct před gangy (Jennifer Connelly).

Film je to hodné dlouhý, ale dobře střídá tempo mezi akci a dialogy. Odehrává se v africké zemi, kde život má menší cenu než pětidolarová bankovka. I z toho důvodu je film hodné drsný, řeší celkem ožehavá témata (obchod s diamanty, jejichž původ západní firmy mnohdy nezajímá; plundrování vesnic, dětské vojáky, znásilněné ženy a vše, co k mocenskému boji v občanskou válkou stižené zemi patří). Jsou to hnusné věci, ale krásně nasnímané (za kamerou Eduardo Serra, několikrát nominovaný za kameru na Oscara). Rozhodne bych vyzdvihl všechny tě herce. Od DiCapria to člověk už tak nějak očekává, ale Djimon Hounsou (znáte z Gladiátora) by si toho Oscara zasloužil možná víc. A Jennifer Connelly už jsem tu adoroval jednou (Requiem for a dream) a zatím jsem neviděl, že by někdy hrála špatně.

Pokračovat ve čtení →

#7 – Pátrání po Sugar Manovi – Sixto Rodriguez

Pátrání po Sugar Manovi – Sixto Rodriguez

Dokument Searching For Sugar Man z raku 2012 mapuje hledání zpěváka a kytaristy Sixta Rodrigueze (dítě mexických migrantů, narozen v USA). Ten v domovských Státech vydal na začátku 70. let dvě desky, ale bez valného úspěchu. Studio s ním rozvázalo kontrakt, Sixto se začal živit jako dělník ve fabrice a kariéru zpěváka uzavřel. Potud klasický příběh mnoha začínajících umělců, jenže Sixtovy desky si našly cestu do Jihoafrické republiky a Austrálie a začal se psát pohádkový příběh o nečekaném comebacku.

V těch dvou zemích se totiž stal Rodriguez naprostým kultem, aniž by si toho byl vědom. O Austrálii se Sixto nakonec po letech dozvěděl a ke konci 70. let zde měl několik koncertů, jeho desky se staly multiplatinovými. Vrátil se však zpět ke svému životu do USA, kde ho stále nikdo neznal. Dokument se pak zabývá druhou zemí, JAR, kde Sixto měl a má status Boha a je zde slavnější než Elvis. Jeho songy reflektuji chudobu a zmar detroitského předměstí 60. a 70. let a přehlížení politiků. Díky tomu se jeho písničky v JAR staly odbojovými songy proti Apartheidu (rasové segregaci), který tou dobou v zemi běžel na plné obrátky, a lidi si jeho CD kopírovali tak moc, že je měl každý. Sixto mezitím pracuje ve fabrice a nemá tušení o své slávě. V JAR zase nikdo nemá tušení, kdo je tím záhadným zpěvákem, po kterém se slehla zem.

Pokračovat ve čtení →

#6 – Nepřátelé/Hostiles – Max Richter

Nepřátelé/Hostiles – Max Richter

Film Hostiles z roku 2017 o končícím 19. století na divokém západě. Western jako vyšity — velmi dlouhý, poetický, totální anti všech blockbusterů s kulometným střihem. Neskutečně krásné nasnímané scenérie, kamerou srovnatelné s Revenantem, kde hlavní slovo nemá akce, ale dlouhé zádumčivé pohledy do krajiny. A do toho všeho Christian Bale a Wes Studi jako zástupci dvou znepřátelených stran, bílí vs. červení, jejichž vynucená konfrontace přinese mazání hranic nepřátelství a zloby. A jedno nečekané přátelství tam, kde by ho málokdo čekal.

A jako třešnička na dortu soundtrack od Maxe Richtera, který už tak skvělému filmu dodává další emocionální rozměr. V Německu narozený Brit — skladatel, minimalista, klasik a také experimentátor různých stylů. Složil několik skvělých sólových alb a soundtracků pro film a televizi (ještě se tu objeví). Pokud máte rádi moderní klasiku a minimalismus, můžu jedině doporučit, pro mě je to absolutní špička.

Pokračovat ve čtení →

#5 – Gladiátor – Hans Zimmer

Gladiátor – Hans Zimmer
Gladiátor – Hans Zimmer

Film z roku 2000, který viděli minimálně jednou asi všichni. Ridley Scott ve vrcholně formě, film oceněný Oscary. A hudbu k němu složil jistý — listuje v poznámkách — ano, jistý Hans Zimmer. Slyšel o něm někdy někdo?

Jeden u nejznámějších skladatelů 20. století, který už před 20 lety, kdy skládal Gladiátora, měl za sebou více než 60 soundtracků, a od té doby nepolevil, spíš naopak. Jakkoliv to seká jak Baťa cvičky, nedá se mu upřít schopnost v každém soundtracku zanechat jasně rozpoznatelné téma, aniž by sám sebe vykrádal.

Pokračovat ve čtení →

#4 – Nepohodlný/Constant Gardener – Alberto Iglesias

Nepohodlný/Constant Gardener – Alberto Iglesias
Nepohodlný/Constant Gardener – Alberto Iglesias

Vcelku neznámý film z roku 2005 od Fernanda Meirellese (Město bohů). Retrospektivní love-story, ve kterém Ralph Fiennes vyšetřuje smrt své manželky Rachel Weisz (oceněna za herecký výkon Oscarem). Postupně odhaluje spiknuti vlády i farmaceutických firem, jejichž business v rozvojové Keni není zrovna ukázkou dobré vůle.

Soundtrack, který složil Španěl Alberto Iglesias (to není Enrique), byl taktéž nominován na Oscara (prohrál se Zkrocenou horou). Žánrové je na pomezí etna a klasického soundtracku, jediné dvě vokální písničky nazpíval Keňan Ayub Ogada za doprovodu klasického afrického strunného nástroje nyatiti (letos v lednu zemřel).

Pokračovat ve čtení →

#3 – Rekviem za sen – Clint Mansell, Kronos Quartet

Rekviem za sen – Clint Mansell, Kronos Quartet
Rekviem za sen – Clint Mansell, Kronos Quartet

Film z roku 2000 o drogách, který sice komerčně zahučel, ale vyšvihl Darrena Aronofskyho mezi režijní komety. V první dekádě nového milénia potvrdil svůj um a postupně nám ukázal Fontánu (viz Soundtrack Monday #52), Wrestlera a Černou labuť.

O hudbu se postaral dvorní skladatel Aronofskyho filmů Clint Mansell, se kterým pak pracoval na všech filmech. Mansell za přispění smyčcového kvarteta Kronos Quartet ozehrál něco, co se nedá nazvat „fell good“ hudbou. Naopak je to díky repetitivním smyčkám a někdy až nepříjemnému zvuku smyčců pěkná dávka deprese.

Pokračovat ve čtení →

#2 – Útěk do divočiny – Michael Brook, Eddie Vedder

Útěk do divočiny – Eddie Vedder
Útěk do divočiny – Michael Brook

Film z roku 2007 od herce-režiséra Seana Penna vychází ze skutečného příběhu Chrise McCandlesse, kterého přestala bavit konzumní společnost i rozhádaná rodina. Odřízl se od světa a vydal se žít do divočiny s minimem věcí (i zkušeností, na což — spoiler alert — nakonec dojel).

K filmu vyšel písničkový soundtrack, který kompletně napsal, nazpíval a na kytaru a ukulele zahrál Eddie Vedder (front-man Pearl Jamu). A taky instrumentální score od Michaela Brookse. Obě alba stoj za to, Eddie Vedder za song Guaranteed získal Zlatý Globus (čímž porazil Falling Slowly od Irglové a Hansarda, kteří si to vynahradili o dva týdny později Oscarem).

Pokračovat ve čtení →