Michal Kobelka

Vítejte v dalším ročníku krátkometrážních animovaných filmů nominovaných na Oscara, tentokrát v ročníku 2009. Ročníku, jehož průměrné skóre je dost nelichotivé a posouvá ho prozatím (nebo doufejme navždy) na poslední místo všech oscarových ročníků. Letos to byla opravdu bída, takže „s chutí“ do toho, ať to máme za sebou.

1. French Roast — Fabrice Joubert

Článek jsem psal tentokrát později po zhlédnutí všech filmů a když jsem chtěl napsat něco o French Roast, zjistil jsem, že vlastně nemám co. Musel jsem se tedy na snímek podívat znova a vzpomněl jsem si, co mi na filmu vadilo: celé je to taková nevtipná taškařice lomeno fraška, která mi nepřišla dostatečně zajímavá na to, aby mi v hlavě vydržela déle než pár minut.

Film se mi líbil vizuálně, postavy byly nápadité a vypadaly jako karikatury, což nemusí být nutně špatně. Ale přesně jako karikatury se i chovaly, s čímž jsem měl naopak problém — dokážu si představit, že by měly trochu větší hloubku a vymanily se ze své škatulky, což se však nestalo.

Vítejte v dalším ročníku Oscarových kraťasů, tentokrát ročník 2010, který oproti tragickému roku 2011 byl našlapaný dobrými filmy (až na vítěze, samozřejmě — to asi nikdy nebude dobrý film).

1. Madagaskar, cestovní deník (Madagascar, carnet de voyage) — Bastien Dubois

Hned první snímek byl hodně zajímavý, a to hlavně svým zpracováním. Co záběr, to jiný vizuální styl! Co by mi jindy nebylo moc po chuti, to mě u Madagascaru vlastně dost bavilo. Film nemá skoro žádný příběh, snaží se jen předat kousek atmosféry z tohoto rozmanitého ostrova, a to se právě i díky vizuálním hrátkám povedlo. Stylů je mnoho a jsou dosti odlišné, rychle se střídají, ale ani jednou se mi nestalo, že bych nad tím uvažoval v negativním smyslu.

S krátkometrážními filmy jsme se posunuli k ročníku 2011, který byl bohužel z pohledu kvality či zajímavosti naprosto otřesný! Zatím v žádném jiném roce se mi nestalo, že by mě až na jednu výjimku filmy takto nudily nebo iritovaly. Upřímně doufám, že to nesouvisí s tím, co jsem popisoval v minulém článku, tedy že se postupně dost opakují témata a vyčerpávají se možnosti, jak zaujmout vizuálně. Myslím si, že si dokážu držet odstup a vidět film, jaký je — bez ohledu na to, kolikrát předtím jsem viděl podobný snímek. Takže snad to byl jen opravdu slabý ročník.

1. La Luna — Enrico Casarosa

První film a rovnou to nejlepší, co jsem v tomto ročníku viděl. Což je smutné, protože nedosahuje kvalit lepších snímků z předchozích ročníků, jednoduše řečeno jednooký mezi slepými králem. Příběh o generačním rozporu mezi otcem, synem a vnukem, který se odehrává v dost poetickém a snovém světě — přímo na měsíci.

Máme tu další ročník animáků. Tentokrát se sešlo pět němých filmů, což zatím nepamatuju. Bohužel se sešlo i pět víceméně slabých či průměrných filmů — to také nepamatuju. V každém ročníku mě vždy alespoň jeden z nominovaných dokázal něčím zaujmout.

1. Adam a pes (Adam and Dog) — Minkyu Lee

Adam a pes vypráví biblický příběh prvního člověka Adama a jeho spřátelení s potulným psíkem. Už zde strhávám body dolů — náboženské příběhy mě nezajímají. Neříkám, že by se mělo náboženství apriori vyloučit z nominovaných, ale dokážu si představit, že v širším výběru byly kvalitnější filmy. Prvních pár minut viděných z pohledu psa mi připadalo vcelku dobrých — líbila se mi ručně kreslená (ačkoliv nijak výjimečná) grafika.