#37 – Machinarium – Tomáš Dvořák

Machinarium – Tomáš Dvořák

České adventury mají docela dlouhou tradici. Pamětníci vzpomenou na série Polda, Horké léto nebo ne-sériové kousky (Ve stínu havrana, Gooka, Tajemství oslího ostrova). Zpravidla byl součástí hry „typický český humor” zesílený praštěným dabingem českých komiků a příběhem, co nedával smysl. Je jasné, že taková hra se těžko mohla prosadit za hranicemi českého herního rybníčku.

Ve studiu Amanita Design na to šli jinak: vytvářejí roztomilé adventury, které jsou jednak krásné po grafické stránce, a jednak nemají žádné jazykové bariéry, díky čemuž se jich po světě prodaly miliony. Co začalo v roce 2003 jako diplomová práce Jakuba Dvorského (hra Samorost) se postupně rozvinulo do jednoho z velmi respektovaných studií, které vydalo několik oceněných her.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2017 & kde je zhlédnout

S krátkometrážními animovanými oscarovými filmy se dostáváme do roku 2017, což byl devadesátý ročník udílení Oscarů. Hodně se mi líbili hned tři kandidáti, dva filmy mi přišly naopak hodně slabé nebo nezajímavé.

1. Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon

Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon
Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon
Pokračovat ve čtení →

#36 – Matrix trilogie – Don Davis

Matrix soundtrack – Don Davis

Přelom tisíciletí přinesl do kin neskutečný nášup skvělých a kultovních filmů — pro mně asi jedno z nejlepších období stříbrného plátna. Nad všemi filmy však ční jeden, o jehož popkulturním dosahu a slávě se ve vlhkých snech nesnilo ani tomu nejzarytějšímu fanouškovi cyberpunku, a možná snad ani jeho autorům, sourozencům Wachowským.

V březnu roku 1999 se v kinech objevuje film Matrix, který vzbudil neuvěřitelné pozdvižení. Něco takového jsme dosud neviděli — revoluční triky, revoluční styl (kdo nechtěl mít Morpheusovy brýle a Neovu vystřelovací Nokii, kecá), akční nářez mixovaný filosofickými otázkami, hackingem, záchranou světa. Ten film podle mě nezestárnul a ještě dlouho nezestárne.

Pokračovat ve čtení →

Hold my beer and zaregistruj mě na Gladiator race

Léto 2019. Sedíme s partou u piva a někdo nadhodí: V únoru bude v Lanškrouně Gladiator race, zajdeme? Hec do pranice. To vždycky zafunguje, zvlášť, když už má člověk úsudek značně vychýlený alkoholem. Pro nás nesportovce je ale tohle způsob, jak se na chvíli upnout k nějakému cíli a v rámci možností se na něj připravit. Ale natrénujem, souhlasíme všichni tři, kdo se zavázali do závodu jít. Nechceme se tam přece úplně znemožnit, nechceme z toho mít zážitek z kategorie „hold my beer“

Úsměvy před závodem…

Střih. 22. února 2020, den závodu. Probouzím se s lehkou kocovinou. Včera byla válečná porada u piva, při které jsme se navzájem přesvědčovali, že nemít natrénováno vlastně není zase až takovej problém. Spousta lidí si to tam jde zkusit, nebudeme žádná výjimka. Na poslední chvíli projíždím na počítači překážky, které mě vlastně čekají. Ok, ok, ok… Cha cha cha, ne… Ok, ok, si zlámu hnáty, ok… Něco půjde, něco asi nebudu ani zkoušet, ale většinu bych mohl zvládnout.

Pokračovat ve čtení →

#35 – Bleach – Shiro Sagisu

Bleach — Shiro Sagisu

Japonský animé seriál z let 2004 až 2012 vycházející ze stejnojmenné mangy (komiks kreslený v japonském stylu). V následujícím odstavci se vám v jednom souvětí budu snažit vysvětlil, o čem je zhruba prvních 60 z 366 dílů, které jsem viděl. Udělejte si popcorn, jedeme:

Kurosaki Ichigo je obyčejný teenager (který vidí duchy), jednou ho navštíví dívka Kuchiki Rukia (což je Shinigami, doslova bůh smrti, což jsou bojovníci ze Soul Society, kteří posílají potulující se duchy tamtéž), předá mu své schopnosti tím, že ho probodne svým Zanpakutó (což je duševní meč, který má dva stupně — Shikai a Bankai), takže Ichigo teď na zemi plní její funkci, ale Rukia je za to v Soul Society odsouzena k trestu smrti, načež se Ichigo a parta jeho spolužáků (a jedna kočka) vydávají do Soul Society za její záchranou, což se neobejde bez spousty soubojů s místními 13 kapitány (mezi něž Rukia patřila).

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2018 & kde je zhlédnout

Když jsem sepisoval první článek o krátkometrážních animácích nominovaných na Oscara, nečekal jsem, že mě to tolik chytí. Nikdy jsem na kraťasy nekoukal, ale hned první pětice filmů mě hodně nadchla. Navíc jsem díky nim objevil i nové skladatele a hudebníky. Takže bylo jasno: půjdu po jednotlivých ročnících do minulosti a budu filmy krátce hodnotit.

Pokračovat ve čtení →

#34 – Noční zvířata – Abel Korzeniowski

Abel Korzeniowski — Nocturnal Animals

Mnohovrstevnatý film z roku 2016 od režiséra/módního návrháře Toma Forda s Amy Adams, Jakem Gyllenhaalem a Michaelem Shannonem v hlavních rolích. Snímek drsný, dojemný a hodně působivý — při některých scénách jsem měl co dělat, abych nemusel odvrátit zrak (úvodní titulky jsem musel přeskočit úplně, což se mi u žádného filmu nestalo), jiné jsou naopak nádherně nasnímané, včetně krásných záběrů na texaskou krajinu či mravenčení v L.A.

Soundtrack složil Polák Abel Korzeniowski a nechal jej zahrát šedesátihlavým orchestrem. Jde tedy o klasický soundtrack plný smyčců, hodně rozmáchlý a melodický, jako ze staré školy. Podle mě je to dokonalá emoční vrstva pro už tak vrstevnatý film, který pendluje mezi mnohými tématy a spojuje několik vyprávěcích linek. Pro mně nejlepší film posledních let a soundtrack k tomu hodně přispěl. Více jsem se o filmu rozpovídal v předchozím článku.

Pokračovat ve čtení →

Citroën Berlingo III: koupě a zkušenosti po 5000 km

Nejdříve trochu obsáhlejší úvod do toho, proč jsme vůbec museli kupovat nové auto. Zkraje loňského roku jsme se dozvěděli, že se naše potomstvo rozroste o další kousek (to jsme si ještě naivně mysleli, že do třetice to bude holka, cha). Kromě toho, že jsme samozřejmě byli rádi (a také překvapeni), jsme museli začít řešit menší či větší „problémy“, z čehož největším problémem byla logistika.

Do našeho tehdejšího auta (Ford Grand C-Max II, viz inzerát) se tři sedačky vedle sebe nevešly – není se co divit, na trhu není zrovna moc aut, do kterých by se tři plnohodnotné dětské sedačky daly vměstnat, viz tato tabulka. (Nepočítám do toho sedmimístná auta, kde kvůli umístění dětské sedačky ve třetí řadě hodně ubývá ze zavazadlového prostoru. A s malými dětmi většinou při cestování potřebujete kočár a další věci, takže to taky není zrovna ideální řešení.)

Citroën Berlingo III
Pokračovat ve čtení →

Nocturnal Animals

Mozaikovité a mnohovrstevnaté filmy, u kterých si výsledný obraz skládám postupně z malých střípků, mám hodně rád. Oceňuji, když se zápletka neodhalí hned v prvních minutách. Naopak — pokud dojde k rozuzlení až na úplném konci, považuju to za dobrou práci scénáristů a udržuje mě to v napětí až do závěrečných titulků. Proto se mi hodně líbily filmy 21 gramů (2003, Iñárritu), Crash (2004, Haggis), Babel (2006, opět Iñárritu) i Požáry (2010, Villeneuve) a mrzí mě, že podobných filmů nevzniká více.

Amy Adams — Nocturnal Animals
Amy Adams — Nocturnal Animals
Pokračovat ve čtení →

#33 – Transformers – Steve Jablonsky

Steve Jablonsky – Transformers

Rok 2007, do kin vtrhávají první Transformeři (a v podstatě taky poslední, co za něco stáli). Režisér Michael Bay, megaloman a král blockbusterů, si konečně nemusel vymýšlet složité kličky ve scénáři, jak někam nahnat spoustu aut a nechat je ve zpomaleném záběru vybouchnout. Protože Transformers jsou přesně o tom: o autech měnících se na roboty, kde často něco vybouchne (ve zpomaleném záběru).

A zatraceně dobře to funguje — když člověk přijme fakt, že tohle je film vytvořený z čisté lásky k letním popcornovkám, v němž se neřeší, jak Bumblebee navštěvuje psychiatrickou poradnu, protože ho všechno to zabíjení trápí na duši. Tady se musí vypnout mozek a konzumovat přepálené záběry na epické roboty a sexy Megan Fox.

Pokračovat ve čtení →