Blog usnul a spí
Každodenní běh: po 365 dnech
Tomuto článku předchází články Každodenní běhání po prvním měsíci a Každodenní běhání po půl roce.
Se svým každodenním během jsem 25. 10. přiklusal do cílové rovinky, odběhal jsem tedy celý jeden rok (nikoliv kalendářní) bez jediného vynechání, což jsem si před 12 měsíci vytkl jako cíl. Tento článek shrnuje moje dojmy a navazuje na pojednání o každodenním běhání po prvním měsíci a po prvním půlroce.
Nejdřív k motivaci, proč jsem do toho vůbec šel. Na to může nejlépe odpovědět jedině Forrest Gump:
I just felt like running — prostě se mi chtělo! Žádný hlubší smysl v tom není, neběhal jsem za práva žen, zvířat ani za světový mír; chtěl jsem jednoduše zkusit, jestli dokážu běhat každý den, zda mi to dovolí každodenní povinnosti, zdraví, rodina, únava a podobně.
Pokračovat ve čtení →Krátké animované filmy nominované na Oscara 2000 & kde je zhlédnout
S animovanými kraťasy se dostávám k prvnímu ročníku tohoto milénia. Rok 2000 načal třetí tisíciletí a následující ročníky přinesly spousty a spousty originálních a krásných krátkých filmů, pro mě to však znamená konec s oscarovými kraťasy. Z různých důvodů jsem se rozhodl, že v oscarových kraťasech už nadále nebudu pokračovat.
Nepředpokládám, že bych se k nim ještě někdy vrátil, i když by to samozřejmě bylo pěkné. Za ten rok a půl jsem společně s Adel viděli přes stovku kraťasů — některé se zaryly do srdce a zůstanou tam navždycky, na některé si naopak ani nevzpomenu, protože se vypařily rychleji, než jsem k nim stihl dopsat recenzi. Lišce Adel děkuji, že ty desítky filmů se mnou poctivě nakoukala, že ke každému filmu přišla s vlastním protinázorem. Říkám protinázorem, ale jen málokdy jsme se na hodnocení nějakého filmu neshodli. Jak by také ne, jsme úplně stejní 🙂
Všechno hezké ale jednou musí skončit, a tak tedy přichází poslední ročník. Nabídne trochu netradičně pouze tři filmy — jako kdyby mi konec chtěly ulehčit a nemusel se prokousávat více filmy.
1. Father and Daughter — Michaël Dudok de Wit
Dojemný, melancholický film s velmi jednoduchým příběhem, a přitom s tak velkým zásahem. Ach, jak tyto snímky o pomíjivosti života nemám rád — vždycky mi připomenou, že všechno hezké jednou skončí. Tady je to navíc doplněné účelně jednoduchou kresbou, podmanivou hudbou a postavou dcery, která celý život čeká na svého tatínka. Tati, kdes byl? Tati, kdes byl, tys jenom stál a neřekls nic.
Pokračovat ve čtení →Krátké animované filmy nominované na Oscara 2001 & kde je zhlédnout
Jubilejní dvacátý zrecenzovaný ročník oscarových kraťasů. Bohužel, subjektivně to byl také ročník nejhorší a o některých filmech ani nevím, co bych pořádně napsal. A také jde o ročník nejkratší, protože většina animáků měla jen pár minut, což — vzhledem k jejich kvalitě — nebyla zase taková škoda.
1. Pro ptáčky (For the Birds) — Ralph Eggleston
Obligátní Pixarovka, obligátní vítězství. Přelom tisíciletí bych pixarmánií opravdu poznamenán a já zpětně nedokážu pochopit, jestli si to opravdu studio kupovalo, zda byl na porotu vyvíjen nějaký nátlak, nebo zkrátka — proč? Proč byl ve skoro každém ročníku zástupce tohoto molochu? No jistě, kvalitu snímek bez debat má, ale nechat soupeřit miliardové studio ve stejné kategorii s one-man projekty je dosti zvláštní.
Kdybych film viděl tehdy, určitě bych hodnotil výš. Teď už z principu těm pixarovkám, které po roce 2000 válcovaly ostatní filmy, dávám nižší hodnocení. U ptáků bych to možná ani nemusel dělat, je to snímek předvídatelný a zase tak moc mě nezaujal.
Pokračovat ve čtení →Krátké animované filmy nominované na Oscara 2002 & kde je zhlédnout
Další ročník animovaných oscarových kraťasů, tentokrát čistě průměrný bez nějakého výrazného překvapení.
1. The Chubbchubbs! — Eric Armstrong
Nejslabší snímek jsem si odbyl asi hned na začátku. Chubbchubbs je sice roztomilý film a je v něm spousta sci-fi popkulturních referencí, takže skalní fanoušci se určitě zaradují, jinak byl ale film celkem neslaný nemastný a že bych se jó smál, to se nestalo. Pochválit však musím animaci a celkový vizuální styl, který i po dvaceti letech vypadá skvěle. Spousta pozdějších CGI snímků se s tím nemůže srovnat, takže aspoň v něčem byl snímek nadprůměrný.
Pokračovat ve čtení →Výstava: Pavel Čech na zámku v Moravské Třebové
Na den dětí otevřela na zámku v Moravské Třebové výstava ilustrátora a malíře Pavla Čecha (viz jeho oficiální stránky a Facebook). Pavel Čech se umění věnuje od roku 2004, jeho obrazy i ilustrace jsou snové, kouzelné a pohádkové. Sám autor o své tvorbě píše následující:
Mám rád zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky,
lidi s dobrým srdcem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání,
oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka,
knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu,
tajemství… a pokouším se to namalovat na plátno a nebo o tom psát a kreslit knížky.
Ačkoliv není výstava nijak rozsáhlá, určitě stojí za zhlédnutí. Byli jsme na ní se všemi syny — pro neposedné děti je připravena krátká pohádka v televizi umístěné v jednom z prohlídkových sálů.
Pokračovat ve čtení →Krátké animované filmy nominované na Oscara 2003 & kde je zhlédnout
Rok 2003 a s ním pětice filmů, které nijak neohromily. Tedy až na Harvieho Krumpeta, letošního vítěze, který byl kouzelně melodramatický. Ale o tom až dále!
1. Zajdalen (Boundin‘) — Roger Gould, Bud Luckey
Pixare, Pixare. Už zase? Já vím, dívám se na ty oscarové ročníky v obrácené chronologii, takže tohle byl v podstatě jeden z těch prvních pixarových animáků a neměl bych ho porovnávat s těmi, co přišly až po něm. A musím uznat, že po vizuální stránce se povedl a zub času se do něj nijak významně nezakousl. Bohužel tomu schází nějaká náplň, která by dokázala přinést více, než jen obyčejné klišé „každý za něco stojí, ať je takový nebo makový“. Dost nezajímavé, bohužel.
Kde zhlédnout: Na Youtubu je anglická verze, na Uložtu pak česky dabovaná.
Pokračovat ve čtení →Čtenářský deník: Ostrov Duma Key — Stephen King (7/2021)
Kingovka z roku 2008, která sice u mnohých čtenářů nebude v TOP žebříčku tohoto autora, ale mě si získala už při prvním přečtení před 13 lety. A letos jsem si při druhém přečtení lásku k této knize připomněl a těším se, až se za další spoustu let na prosluněné pláže Dumy Key zase vrátím.
Kniha si vystačí s naprostým minimem postav, velkou část sledujeme pouze vnitřní monolog hlavní postavy, Edgara Freemantlea. Ten byl svého času velmi úspěšným podnikatelem ve stavebnictví, manželem i otcem dvou dcer. Při nezaviněném incidentu na staveništi však přijde o pravou ruku, výměnou získá vztek, sebevražedné myšlenky a permanentní bolest hlavy. Edgar se zkrátka změní a uchýlí se do roje vlastních myšlenek, které ho stále častěji vytrhují z běžného života a tlačí někam k okraji, po kterém následuje jen pád do propasti.
Pokračovat ve čtení →Každodenní běh: po půl roce
Tomuto článku předchází článek Každodenní běhání po prvním měsíci a navazuje na něj článek Každodenní běhání po roce.
Můj každodenní běh začal v pondělí 26. 10. 2020, dnes je tomu tedy přesně půl roku, co jsem začal se svou rutinou. Mé pocity, motivace a útrapy jsem sepsal již v článku Každodenní běh: po prvním měsíci, nyní přidávám postřehy i po půl roce. Pokud se nic nezmění, nebo nenastane nějaká významná událost, bude to pravděpodobně o každodenním běhu poslední článek. Nečekám, že by se toto téma dalo postupem času ještě nějak rozvíjet, nebo že by se děly natolik významné události, aby o tom bylo nutné mít samostatný článek. Ale to se uvidí.
- Z běhání se stala rutina. Zkrátka už je to součást každého mého dne, vůbec nepřemýšlím, jestli běhat půjdu a jak to stihnu. Pokud jsem si dříve nedokázal představit, třeba jako vy teď, že se dá takto sportovat každý den, tak teď si naopak nedokážu představit, že bych nějaký den nevyběhl (i když k tomu bylo několikrát celkem blízko, viz dále).
- Předpovědi počasí mě až tak nezajímají, běhat se jde za každého počasí. Samozřejmě plánuju běh pokud možno v suchu, takže když zachytím informaci, že by mělo pršet, snažím se běh naplánovat tak, abych běžel před nebo po dešti. Někdy se ale kapkám člověk nevyhne, ale určitě znáte tu poučku o tom, že neexistuje špatné počasí…
- Přes zimu bylo mnohem těžší běhat ráno. Nebylo to jen chladem, i když to byl samozřejmě největší nepřítel. Vyskočit z vyhřátého pelechu a rovnou se pustit do běhu klidně v mínus dvaceti zkrátka bylo trochu mimo moji komfortní zónu. Neznamená to, že bych hned po probuzení neběhal vůbec, ale bylo těch běhů objektivně méně, než na podzim.
- Do ranního běhu dost promluvilo to, že třetí syn byl odstaven od kojení, takže jsem s ním na střídačku obden začal spávat i já. A ačkoliv je ze všech tří synů nejlepší spáč (klep klep), byly i noci, kdy bylo spánku hodně málo a ráno jsem se necítil fit na to, abych hned tělo zatížil během. Čekal jsem do odpoledne nebo na podvečer, abych se trochu nastartoval. Obecně jsem ale začal spávat o dost víc (místo pět až šesti spím šest až sedm hodin), než před každodenním během — tělo potřebuje odpočinek.
Krátké animované filmy nominované na Oscara 2020 & kde je zhlédnout
Loňským ročníkem to všechno začalo. Nejdřív mě zaujal český film Dcera od režisérky Darie Kaščejevové, posléze mi přišlo jako dobrý nápad zhlédnout celý ročník animovaných kandidátů a následně se z toho stala taková vášeň, že ročník za ročníkem koukám na všechny oscarové animované kraťasy a hodnotím je. A stále mě to nepřestalo bavit!
Letošní ročník bude tedy po delším čase speciální v tom, že neznám vítěze, protože jej sepisuji před samotným vyhlášením. Na konci si tedy zkusím zatipovat, který snímek by se mohl stát vítězem. Vlastně už bych měl mít za těch několik desítek filmů jakous takous představu o tom, jak komise rozhodne. Loni, prost jakékoliv průpravy, jsem byl se svým tipem naprosto mimo, třeba se to letos povede lépe.
Některé z filmů jsou dostupné na Youtube, všechny pak můžete zhlédnout za 12 amerických dolarů ve virtuálním kině Eventive až do 25. dubna, kdy bude vyhlášení vítězů. Na webu se píše, že je stream omezený pro severní Ameriku, ale nebyl problém se na něj podívat i u nás.
Pokračovat ve čtení →