Byl jsem dneska zase pomáhat na skupině nadaných žáků, což je vlastně věc, která mě k učitelství vůbec dostala. Ve zkratce by se vlastně dalo říct, že je to celé jeden kruh. Ve fázi jedna jsem se doma věnoval Tonikovi, četl s ním knížky, koukal na dokumenty a jezdil do muzeí. Ve fázi dva ho nominovali do nadaných. Ve fázi tři jsem se náhodou (byť dobrovolně) přichomýtl k pomoci u nadaných dětí. Ve fázi čtyři jsem díky tomu pak byl v hledáčku pro školu. Takže učím… Protože jsem stejně už učil?
Mňo. Práce s nadanými je úplně jiná, než s běžnou třídou. Nadaní nemusejí, nadaní chtějí. Kdo nechce, chodit tam nemusí. Podle toho pak vypadá samotný průběh výuky, kdy všichni do jednoho dávají pozor a snaží se překonávat překážky, které jim nastavuju.
