Respektive energetickej. Jedeme dneska s žákama vlakem na krajské kolo olympiády, tak kecáme o všem možným. A dostaneme se k energeťákům. Jestli bych mohl pojmenovat nějaký zlo, který se pokradmu vplížilo mezi mládež, klidně bych z fleku řekl energeťáky. Vidím to při cestě do školy – děcka v páté, šesté třídě už hrdě třímaj v ruce plechovku slibující na svým obale nabušenej výkon, extra pozornost a div ne extázi v zemi zaslíbené. Jediný co na plechovce napsaný nenajdete (protože se to tam přes množství vypsanejch éček nevejde) je informace, že vám pití dotyčnýho nápoje totálně dojebe zdraví.
No dóbře, dát si Red Bull na benzínce po několika hodinách řízení, abych se jakože probral, to je možná ještě fajn use-case. Ale aby děti pily litr energeťáku denně, přičemž o kohoutkovou vodu ani koutkem oka nezavaděj, to už je poměrně hazardérskej kousek, kterýho si ony samotný nejsou vědomy. A já se divím rodičům, že něco takovýho tolerujou a vlastně tomu i sami napomáhaj. Nemám okolo sebe zrovna málo rodičů, který už v útlým věku kupujou děckám Tary drinky a všemožný podobný koncentrovaný odpadní vody, čímž je pomalu a jistě učej na to, že mít plechovku v ruce je zcela normální. A po čem asi o pár let později teenageři sáhnou? Jupík ovocný to zcela jistě nebude.
Viděl jsem ve škole holky s Red Bullem ve skříňce, ze kterýho choděj o přestávkách usrkávat. A já jim můžu říct, že je to sračka (a říkám jim to), ale moje autorita je zde tak nízko, že jsem spíš starej boomer, kterej jim do toho nemá co kecat. Ale rodiče by měli.
