Včera jsem jel na otočku do Bratislavy. Ale hezky popořadě.
Asi před třemi lety byly u nás na maloměstě jako každý rok festival Dny slovenské kultury. A v rámci tohoto festivalu sem zavítal herec Martin Huba se svým představením Kontrabas. Píšu „svým“ a myslím to vážně, protože Kontrabas je one-man show, ve které nehrají žádní jiní herci. Je to hodinu a půl dlouhý monolog. Monolog velmi vtipný, břitký a vypointovaný.
Tehdy se mi představení líbilo natolik, že jsem se zařekl, že na něj ještě někdy zajdu. Abyste pochopili, Martin Huba (kterého znáte s vícero českých filmů) hraje toto představení od roku 1988, je mu 82 let a pravděpodobně už ho moc repríz nečeká. Když jsem před pár měsíci zjistil, že už hraje jen v Bratislavě a po českých městech nehostuje, nezbývalo než si vybrat některý z těch málo termínů, které nabízel v bratislavském Štúdiu L + S (Lasica a Satinský). Jeden termín v mém volném víkendu se našel, lístky jsem koupil a pomalu se těšil. Cesta vlakem do Bratislavy, poznávačka, divadlo. Super!
Mezitím se v Olympiádě mediální gramotnosti dostali moji žáci do krajského kola, které se mělo konat v Brně. A shodou okolností zrovna ve stejný den, jako mělo být divadlo. Co teď s tím? Plány se rozpadly jak obhajoba osobnosti Filipa Turka. Ať jsem zkoušel najít jakoukoliv variantu pro pohodovou cestu vlakem, tak bylo jasné, že to nepůjde. Soutěž navíc končila jen chvíli předtím, než jel poslední možný vlak zpět. Jakýmkoliv pozdějším bych jel, tak bych na divadlo mohl zapomenout.
Nakonec jsem se z Olympiády dostal jakš takš. Doma jsem se stihnul jen převléknout a vydali jsme se autem do Bratislavy, což je až ta poslední varianta dopravy, kterou uvažuju, ale tentokrát to nešlo jinak.
Představení bylo super. Shodou okolností to byla 250. repríza, takže byl i nějaký dovětek a přání panu Hubovi od ředitele divadla. A tím končím svoje letošní zimně-jarní kulturní obohacování a jdu se konečně rejpat v záhonech, vyklízet domy, rekonstruovat a zařizovat. Žádná další kultura, dokud nebude větší část hotová.
