Týden, kdy jsem se těšil na víkend, jako by se stal předzvěstí. Jako by se tělo po hektickém pracovním týdnu těšilo na volnější víkend a nasčítající se únava podepisovala lejstro se záhlavím Žádost o volno.
Dneska ráno jsem se vzbudil po noci, kdy mě kluci často budili, se zatuhlým krkem. Ok, nevydařená noc, nic hroznýho. Vydali jsme se na vandr a bylo mi dobře. Postupem času mi ale začaly mrznout prsty, hlava se roztřeštila, trochu jsem vinil kafe, ale zbytečně. No a věděl jsem, že až dojdu domů, zalehnu direkt do pelechu a půjdu se potit. Což je věc, kterou jsem taky udělal.
Pokud mě paměť nešálí, od začátku Prejtu je tohle moje první nějaká virózka, nebo co to je za moribundus. Tak doufám, že v pondělí bude po něm. Kluky jsem odeslal zdravým expresem k babičce a ven a modlím se, ať mě celou noc jeden po druhém nebudí, že jim není dobře.
A teď mě omluvte, jdu se potit a spát.
