Ptala se dneska na jedné facebookové běžecké skupině mladá holka, jestli udělala dobře, když si koupila boty značky XY, když teprve s během začíná.
No a pustila se do ní část běžecké komunity, že přece musí nejdřív to a tamto. Povrch si přece musí zjistit, a taky hned musí na diagnostiku došlapu, ať ví jestli koupit boty takový nebo makový, a že je to hloupá otázka.
A já si říkám hovnajs. Lidi běhali i v bagančatech, v petlahvích svázaných řemenem, bosí, v běžné obuvi. Lidi běhali dávno předtím než se z toho stala móda, než se vyrábělo 37 milionů běžeckých bot, dřív než kdokoliv znal pojmy jako drop nebo druhá zóna.
A lidi na to trochu zapomínaj. Já když jsem kdysi začínal běhat, stačily mi k tomu první běžecký gřusky co nestály majlant a hodinky se stopkama. Žádný pronace, žádný tepy, žádný gárminy, žádný gely, žádný sacharidový okna a karbonový pláty, jen chuť běhat.
Dneska by hned začátečníkům div neradili, aby si hned na začátku pro jistotu zajeli do běžeckého kempu v Etiopii pro lepší okysličení. Já neříkám, že časem není dobrý se o ty věci začít zajímat, ale přijde mi zbytečný tohle všechno cpát nováčkům do hlavy a ochuzovat je o to, aby si prostě jen tak vyběhli, zkusili si to. A když viděj, že to má nějaký smysl a že je to baví, je možný posunout se na level 2 a zkoušet běh (a jakoukoliv jinou činnost) dělat trochu víc profi.
