Včera jsem do noci dokončoval šifrovací hru pro žáky, o které jsem už psal. A stejně jsem to nestihl, takže jsem musel dodělávat i dnes ráno. Chtěl jsem teď tenhle poslední týden tu hru absolvovat se všema třídama, další týden už na to nebude čas, budou se odevzdávat učebnice a tak všelijak podobně.
Nakonec jsem to stihl a první dvě třídy si to dneska „odběhaly“. Celkem fajn to bylo, žádný záseky, složitost tak akorát. Když jsem to tak zhodnotil, byla to i celkem poučný, žáci se naučili některé šifry, procvičili angličtinu, dějepis a trochu i matiku, takže průřez učivem. Bylo fajn vidět hodně žáků, kteří pádili za každou další indicií, aby se dobrali konce.
Ne zase tak fajn bylo vidět jiné žáky, které ani „ulejvání“ od školy formou pobíhání po venku a luštění šifer nedokáže strhnout. A jsou to takoví, které nedokáže strhnout vůbec nic a vůbec nijak.
Můžu se s tím snažit něco dělat a kvůli pár kusům víc diverzifikovat hodiny a vymejšlet pořád něco novýho. Anebo prostě přijmout fakt, že každýmu se člověk nezavděčí a nezájem některých prostě neřešit. Kdyby se to vyhnalo do extrému, musel bych pak velkou část energie věnovat někomu, kdo o to v prvé řadě nestojí. A o to asi zase nestojím já, plýtvat energií tam, kde to nemá smysl.
Jinak to loučení bude asi těžký. Přemýšlel jsem, kdy se vlastně ve svým životě s někým loučím a ono to není zase tak častý. Třeba se spolužákama po maturitě, po promocích, sem tam odejde nějakej kolega. Ale jinak? Jinak je ta skvadra okolo mě víceméně neměnná. A teď najednou mám říct sbohem a šáteček 20 žákům, kteří všichni byli fajn. Další nová zkušenost s učením.
