Dneska by Foglar oslavil 118. narozeniny. Říkám to klukům, když jsme po obědě zalehli s Tajemnou Řásnovkou, ve které nám chybí už jen pár posledních stran.
Eda: Cože, to už je tak starej?
Já: Ne, tolik by měl, kdyby ještě žil. Ale umřel už celkem dávno.
Eda: Aha. Ale jeho kosti v hrobku 118 let mají, že?
Já: 😅 ehm no asi jo no
Já jsem v dětství k Foglarovi nikdy nepřilnul. Znal jsem jen komiksy Rychlých šípů, ty jsem si z knihovny půjčoval naopak dost často a možná byly u mě doma víc, než na polici v knihovně. Ke knížkám jsem se dostal až o dost později a většinu jich čtu poprvé až teď s klukama.
Mají dneska Foglarovky ještě vůbec nějakou relevanci u dětí? Snažím se je klukům číst, pár už jich máme za sebou a ze všech byli nadšení. A nejen oni. Pro mě je to pořád úžasné čtení i v mým pokročilejším věku a takovou Záhadu hlavolamu si ještě párkrát v životě přečtu, protože ta atmosféra je naprosto unikátní. Ideální látka na nové filmové/seriálové zpracování, stačí to jen zvednout ze země.
Výchovné hledisko je jasné, klukovská snaha hlavních postav žít upřímný život bez hádek, zlomyslností a prostě morálně je zastoupená v každé knížce a dost se to do kluků otiskuje. Ale beru to i jako možnost jim ukázat rozdíly mezi tehdejší a dnešní dobou. Když se večer zachumláme do peřin a čteme, jak mladí kluci přeskakují zídky ve dvorcích, přelézají střechy a pátrají po tajemstvích v tmách, jako bych tam s hlavními postavami byl.
