#36 – Matrix trilogie – Don Davis

Přelom tisíciletí přinesl do kin neskutečný nášup skvělých a kultovních filmů — pro mně asi jedno z nejlepších období stříbrného plátna. Nad všemi filmy však ční jeden, o jehož popkulturním dosahu a slávě se ve vlhkých snech nesnilo ani tomu nejzarytějšímu fanouškovi cyberpunku, a možná snad ani jeho autorům, sourozencům Wachowským.

V březnu roku 1999 se v kinech objevuje film Matrix, který vzbudil neuvěřitelné pozdvižení. Něco takového jsme dosud neviděli — revoluční triky, revoluční styl (kdo nechtěl mít Morpheusovy brýle a Neovu vystřelovací Nokii, kecá), akční nářez mixovaný filosofickými otázkami, hackingem, záchranou světa. Ten film podle mě nezestárnul a ještě dlouho nezestárne.

Díky enormnímu úspěchu se v roce 2003 v rozmezí půlroku objevují hned dvě pokračování (Reloaded a Revolutions), které podle Wachovských byly od začátku plánované, plus animovaný Animatrix. Příští rok půjde do kin 4. díl a jsem velmi zvědav, zda to bude povstání fénixe z popela, nebo nesmyslný návrat k něčemu, co už bylo uzavřeno třetím dílem.

Soundtracky všech tří dílů má na svědomí americký skladatel a dirigent Don Davis. A jsou to soundtracky velmi orchestrální a rozmáchlé, skvěle doplňující výjevy na plátně — filmy by bez nich byly poloviční. V pokračováních je také hodně elektroniky, kterou na soundtrack přidali další muzikanti. A třeba taková desetiminutová Mona Lisa Overdrive z dálniční scény z Matrix Reloaded je naprosto bad-ass.

Ke všem dílům vyšly orchestrální i písničkové soundtracky, na kterých je mix různých rockových a metalových umělců — Linkin Park, Marilyn Manson, Prodigy, Rammstein a další. Na jedno jméno bych chtěl upozornit, a to je Rob Dougan, jehož první a jediné album Furious Angels naprosto zbožňuju. Na soundracku prvního Matrixu se z něj objevil song Clubbed To Death, u Reloaded pak Furious Angels. A celé to album je tak dobře napsané a hudebně natolik zajímavé (mix elektroniky a klasických smyčců), že už dlouhá léta patří do mého absolutního TOP 5.