Dneska první herní soundtrack, a to ze hry Silent Hill 2 z roku 2001. Možná jste viděli filmovou adaptaci, která celkem věrohodně zachytila atmosféru hry. Hra vznikla v Japonsku a je hodně weird. Hlavní postavě Jamesi Sunderlandovi zemřela manželka. O pár let později mu od ní přijde dopis, ve kterém ho zve na jejich speciální místo ve městě Silent Hill, kde na něj čeká. Takže se tam vydává a nachází město ponořené do mlhy, ovšem bez známek života. Až na pár výjimek. Inu, Japonsko.
Herním stylem je to hororová adventura, takže chodíte, sbíráte věci, pak ty věci na něco použijete a občas potkáte něco, co dřív bylo asi člověkem, a utečete před tím (nebo to zabijete). Samo o sobě by tohle moc na dobrou hru nestačilo, takže se k tomu přidaly dvě ingredience, díky kterým je dodneška hra považována za jednu z nejlepších: příběh a hudba. Obě přísady z téhle hry dělají umělecké dílo — do té doby byly příběhy ve hrách zhruba jako příběhy v pornu: dělalo se, že tam jsou, ale nikomu na nich nezáleželo. Zde naopak prožíváte dost strastiplnou cestu hlavní postavy k poznání a vykoupení a šílenství.
Korunu tomu pak nasadil japonský skladatel a kytarista Akira Yamaoka, který svým unikátním stylem vytvořil něco, co na první poslech jen vzdáleně připomíná hudbu, zároveň je však Silent Hill 2 dodnes považován za jeden z nejlepších soundtracků vůbec. Na albu se míchá spousta různorodých žánrů, od melodických kytarovek, po industriální pazvuky, které se hodí do hororu. Je to ji taková různorodá směska, která dokáže dojmout, zklidnit i hodně zneklidnit na poli 60 minut.
