Inteligentní sci-fi z roku 2011 s Jakem Gyllenhaalem v hlavní roli. Ten se probouzí v jedoucím vlaku, neví kdo ani kde je a nepoznává svoji tvář v zrcadle. Žena naproti němu ho oslovuje cizím jménem. A přesně za 8 minut vlak vybouchne a všichni v něm zemřou. Konec filmu? Kdeže. Celá sekvence se opakuje, ale hlavní postava si pamatuje vše z předchozího průběhu. Je to malé-velké drama, které se odehrává na omezeném prostoru, přesto dokáže vtáhnout do děje a je velmi napínavé.
Opakovaným prožíváním časového úseku už se zabývalo více děl (např. skvělá komedie Na Hromnice o den více), ale nikde se neřešily příčiny časové kapsule. Tady je to zcela exaktně vysvětleno a rozhodně to dává v rámci sci-fi žánru smysl. Ve filmu se řeší i několik morálních dilemat. To, že těch 8 minut jízdy vlakem až do smrtícího výbuchu prožívá stále dokola Jake není žádná náhoda. Chtěl to tak ale? Měl na výběr?
Hudbu složil vcelku neznámý Američan Chris Bacon, který na předchozích soundtracích spolupracoval s věhlasnějšími skladateli (např. s Jamesem Newtonem Howardem). To zde dokázal plně zužitkovat a servíruje soundtrack, jehož rychlé smyčce sedí k hektickému tempu hlavního hrdiny. Soundtrack klasického střihu, který sice není nijak výjimečný, ale přesto hudebně potěší.
