Máme tu další ročník animáků. Tentokrát se sešlo pět němých filmů, což zatím nepamatuju. Bohužel se sešlo i pět víceméně slabých či průměrných filmů — to také nepamatuju. V každém ročníku mě vždy alespoň jeden z nominovaných dokázal něčím zaujmout.
1. Adam a pes (Adam and Dog) — Minkyu Lee
Adam a pes vypráví biblický příběh prvního člověka Adama a jeho spřátelení s potulným psíkem. Už zde strhávám body dolů — náboženské příběhy mě nezajímají. Neříkám, že by se mělo náboženství apriori vyloučit z nominovaných, ale dokážu si představit, že v širším výběru byly kvalitnější filmy. Prvních pár minut viděných z pohledu psa mi připadalo vcelku dobrých — líbila se mi ručně kreslená (ačkoliv nijak výjimečná) grafika.
Byl jsem natěšený, jak autor využije zbytek stopáže. A nestalo se vůbec nic. Patnáct minut koukáme na potulujícího se psa a na to, jak pozná Adama. Ten je pak mimo záběry kamer vyhnán z ráje a následuje konec. Po prvotním natěšení jsem se během filmu několikrát přistihl, že netuším, na co koukám, a proč to vlastně vzniklo. To celkem shrnuje moje pocity z celého filmu: zbytečný.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.
2. Čerstvé guacamole (Fresh Guacamole) — PES
Nejkratší nominovaný film v historii Oscarů. Do délky 100 vteřin se ale dokázala vměstnat spousta nápadů a celková myšlenka mě dost zaujala. Autor (Adam Pesapane pod pseudonymem PES) využívá animační techniky zvané pixilace, což je stop-motion technika využívající reálných herců. Jejich pohyby jsou trhané a vypadají trochu jako loutky (viz jedno z prvních Youtube videí, které si pamatuju — Tony vs. Paul). V tomto případě vidíme jen ruce režiséra, který připravuje Guacamole z velmi netradičních surovin — objektů běžného života.
Velmi hravě při tom využívá slovních hříček. Když se chystá nakrájet na kostičky baseballový míček, vzniknout při tom — ano, hrací kostky. Tortilové chipsy jsou nahrazeny chipy z Pokeru a podobně. Je to hravé, je to zábavné a autor správně odhadl, že na více než pár minut nemá smysl daný koncept natahovat, protože by se velmi rychle vyčerpal. Takto je to velmi příjemná jednohubka, kterou oceňuju za nápaditost.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.
3. Simpsonovi: Maggie zasahuje (Maggie Simpson in The Longest Daycare) — David Silverman
Simpsonovy žeru. Ještě v dobách mého mládí (adieu!) jsem čekal každý čtvrtek na to, až na ČT poběží premiérový díl. Dokázal jsem zhlédnout celé série na zátah. Jenže to platí tak do 13. série (S13E14 — Příběhy z nevrácené knihy jsou jedním z mých nejoblíbenějších dílů). Pak se z toho stal pro mě nekoukatelný seriál, který naprosto opustil svůj původní humor. Když jsem občas zahlédl nějaký díl z pozdějších sérií v televizi, říkal jsem si, jak hluboko mohlo něco dříve tak skvělého klesnout a bylo mi z toho humoru trapně.
Nevím, jestli tenhle kraťas nějak navazuje na seriál. Ale chybí tomu přesně to, co mi dřívější série dokázaly dát v plných doušcích — humor vycházející ze situací, nikoliv pluhem (zdravím pana Pluhaře) tlačený humor za každou cenu, který není vtipný. Nerad bych si teď připadal jako nerudný dědek, který vykřikuje na omladinu, že dřív bývalo líp, a co si to jako dovolujou. Možná, že mladší publikum humory v nových Simpsonech přijímá lépe, mně však úplně míjí, včetně tohoto kraťasu.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.
4. Papíry (Paperman) — John Kahrs
Černobílý snímek, u kterého jsem se přistihnul, jak si několikrát říkám „aha, teď bych měl být dojatý a mělo by se mi to líbit“. Jenže se to ani jednou nestalo a trochu jsem z Papermana cítil vypočítavost scénáristy, který si v příběhu hledá kličky a výmluvy, jen aby to bylo dojemné. Ano, to se asi děje v každém filmu, ale tady to na mně tak trochu křičelo a pokládal jsem si během filmu různé otázky, proč tu a tu situaci hlavní adept nevyřešil radši mnohem jednodušeji. A to znamená jediné — film mě nezasáhl.
Po vizuální stránce se film celkem vydařil, i když jde vlastně o úplně stejnou techniku jako u Feast, vítěze ročníku 2014 (viz článek). Tam se mi animace vůbec nelíbila, ale černobílý háv asi leccos zahalil a zde mi tato CGI technika moc nevadila. U obou filmů byl Patrick Osborne — zde jako hlavní animátor, u Feast i jako režisér. Dobrá práce, protože Paperman vyhrál tento ročník.
Kde zhlédnout: Na Dailymotion. Film je beze slov.
5. Až po uši (Head Over Heels) — Timothy Reckart
Až po uši byl od začátku adept na vítěze tohoto ročníku, ale… Mám s ním bohužel podobný problém jako s předchozími Papíry. Možná je to tím, že jsme s Adel za poslední dva měsíce dokázali zhlédnout skoro 10 ročníků a témata, motivy i techniky se začínají trochu opakovat. Kdybych tento snímek viděl někdy na začátku, možná by mi přišel mnohem silnější a docenil bych i technickou stránku (ta je skvělá, ne že ne, jen už jsem ji viděl v předchozích ročnících několikrát).
Film je o postarším páru, který se dokázal během let odcizit. A odcizil se natolik, že nežijí už jen vedle sebe místo spolu (jak se říká), ale dokonce nad sebou. Doslova nad sebou, protože podlaha jednoho je strop druhého a naopak. Jakkoliv se tedy mají pořád na očích a ví o sobě, jejich světy se míjejí. Tento nápad s protichůdnými světy se mi velmi líbil a líbil se pravděpodobně i tvůrcům hraného filmu Paralelní světy, ve kterém Kirsten Dunst a Jim Sturgess žijí k sobě hlavami dolů, stejně jako zde.
Tento stop-motion loutkový film obsahuje díky svém tématu spoustu originálních nápadů. Trochu mě zamrzel jen konec, kdy se mávnutím kouzelného proutku vše v dobré obrátí. Pokud máte rádi happy-endy, určitě vás konec potěší, mně však přišel jako klišé a ocenil bych, kdyby autoři vymysleli něco originálnějšího i v tomto směru.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.
Závěr
V letošním ročníku mě bohužel neoslovil žádný z filmů natolik, že by mi přitlačil zadek do židle a nedovolil chvíli vstát. V předchozích se většinou jeden či dva objevily — je otázka, zda je to dáno už nějakým stereotypem, nebo se zkrátka jednalo o slabý ročník. Budu věřit v to druhé, protože krátké filmy mě i nadále velmi baví a moc rád se na ně koukám.
Dneska tedy vezmu vítěze vylučovací metodou odzadu: Simpsonovi: Maggie zasahuje a Adam a pes hodnotím stejně a přisuzuju jim dělené poslední místo. Uprostřed si našly místo Papíry, které na mně až moc křičely „koukej, jsme TAK dojemný a krásně udělaný animák“, až mě to trochu odrazovalo víc si ho užít. Na druhý flek dávám Až po uši a na prvním místě je možná trochu překvapivě Čerstvé guacamole, ačkoliv jde o nejkratší snímek. Možná se mi líbil právě proto, že na malém prostoru předvedl spoustu nápadů a nesnažil se zbytečně natahovat, protože by film rychle ztratil kouzlo.
