Krátké animované filmy nominované na Oscara 2016 & kde je zhlédnout

Čtvrtá zastávka u oscarových krátkometrážních filmů, tentokrát ročník 2016 s pěti velmi rozmanitými snímky. S chutí do nich:

1. Ptáčátko (Piper) — Alan Barillaro & Marc Sondheimer

Piper — Alan Barillaro & Marc Sondheimer
Piper — Alan Barillaro & Marc Sondheimer

Roztomilá Pixarovka a pozdější vítěz oscarového souboje. Po technické stránce je film skvělý, i po těch pěti letech vypadá úžasně. A to i přesto, že se animují obvykle hodně náročné věci — voda, písek, peří (viz článek o natáčení). Mám silný pocit, že jsem ho viděl už v době vydání (film běžel před filmem Hledá se Dory).

Je o mláděti sluky — ptáka, který se živí mušlemi zahrabanými v písku. Přes první nezdary a následný strach z vody se mu nakonec podaří i s pomocí malého raka poustevníčka najít sebevědomí. Příběhem ani tématem nic převratného, je to několikátá variace (zvlášť v animácích) na téma strachu z neznáma a nabytí sebevědomí, ale roztomilý je film hodně. Oscara bych filmu nedal, na to se ve výběru objevily mnohem lepší snímky.

Kde zhlédnout: Na DailyMotion. Film je němý.

2. Slepá Vaysha (Blind Vaysha) — Theodore Ushev

Blind Vaysha — Theodore Ushev
Blind Vaysha — Theodore Ushev

Slepá Vaysha je náramná trefa do mého vkusu a pro mně osobně vítěz nejen tohoto ročníku — je to jeden z nejlepších krátkometrážních filmů, které jsem zatím při zkoumání oscarových kandidátů viděl. Při sledování jsem si neustále opakoval, že koukám na naprosto úžasný, originální a atmosferický film, kterých jsem za život viděl naprosté minimum.

Autorem filmu je bulharský režisér Theodore Ushev, který do krátkého filmu převedl příběh současného bulharského spisovatele Georgi Gospodinova. Příběh o dívce jménem Vaysha, která jedním okem vidí pouze minulost a druhým okem pouze budoucnost, takže nedokáže žít v přítomnosti. Originální premisa, ze které vychází spousta hravých nápadů a hříček. Například taková svatba — Vaysha vidí žadatele o ruku jako malého kluka a zároveň jako starce nad hrobem, nikoliv však takového, jaký je ve skutečnosti. Jak se má rozhodnout, zda si takového muže vzít?

Výtvarný styl je naprosto úchvatný — Ushev mixuj různé styly do jednoho, což je náročné nejen časově, ale i kompozičně. Výsledný obraz je složen z reálných linorytů (tip: mrkněte na úžasné linoryty třebovské rodačky Terezy Vinklerové) doplněných počítačovou grafikou, kde je navíc každá barva animována zvlášť. Snímek je původně ve 3D (odkazovaný YouTube je pouze 2D). Záměrně přitom vypadá nedokonale, trhaně — ve finále ale přesně tak, aby naplnil autorovu vizi (viz anglický rozhovor s ním). Filmu navíc velmi sedne hudba od bulharského muzikanta Kottarashkyho — balkánská psychedelická folková hudba. Takto napsané to zní mnohem hůř než ve skutečnosti, poslechl jsem si ale několik jeho alb a je to dost zdařilá muzika.

Vidím v tom filmu spoustu zrcadel nastavených (dnešnímu) světu, od neschopnosti žít teď a tady, kdy zároveň pátráme ve vlastní minulosti a zároveň se strachujeme o budoucnost, aniž bychom si plně uvědomovali, že přítomnost se již brzy stane minulostí. Neschopnost přijmout člověka, jaký je (Vaysha to za svoji „originálnost“ schytala a snažili se z ní dvojí pohled vymýtit). Některé z obrazů byly skoro až hororové a vidět film jako dítě by asi nebylo příjemné. Viď, Mrňousi — ty, kteréhož jsem viděl sám jako malý mrňous někdy odpoledne po škole. A strašíš mě dodnes!

Kde zhlédnout: Na YouTube. Film má velmi jednoduchou angličtinu.

3. Borrowed Time — Andrew Coats & Lou Hamou-Lhadj

Borrowed Time — Andrew Coats & Lou Hamou-Lhadj
Borrowed Time — Andrew Coats & Lou Hamou-Lhadj

Film dvou režisérů, toho času zaměstnanců studia Pixar, kteří si chtěli vytvořit trochu dospělejší projekt (ne, že by Pixarovky nebyly i pro dospělé publikum, ale primární cílovkou jsou stále děti). A tak pět let při svém běžném zaměstnání po práci animovali a režírovali (s přispěním studia, které jim dovolilo používat své zdroje) aby vzniklo… Tohle?

Ne, že by to byl špatný film. První minuty byly i celkem efektivní, CGI je parádní (všimněte si animace vlasů mladého kluka), po technické stránce nelze nic vytknout. Ale po prvotním wow efektu to celé vyznělo trochu do ztracena a hlubší myšlenka chyběla.

A bylo ústřední téma vlastně vážnější než v jiných pixarovkách? Se ztrátou bližního a následnými výčitkami pracoval nejeden animák. Objeví se sice i pár záběrů, které by ve filmu pro děti být nemohly, ale žádné terno to nebylo. Ve výsledku mi to přišlo jako sentimentální ždímačka na city. Když už animák pro dospělé, tak ať jsou tam aspoň zombíci. Nebo sex. Nebo sex se zombíky.

Kde zhlédnout: Na YouTube. Film má velmi jednoduchou angličtinu.

4. Pearl — Patrick Osborne

Pearl — Patrick Osborne
Pearl — Patrick Osborne

Nezávislý krátký film, který je zajímavý hlavně tím, že byl natočen jako 360° video (stejně jako např. klip Welcome od Mika Shinody). Během sledování si tedy můžete rotovat kamerou podle libosti. Ptáte se, jestli to je k něčemu dobré? Popravdě — vůbec k ničemu. Vše podstatné se ve videu odehrává v jednom výřezu, protože musela vzniknout i verze pro kina. Motání kamerou je tedy jen efekt pro efekt, filmu to spíše ubírá.

Když se otočíte někam, kde se zrovna neodehrává hlavní příběh, čeká vás většinou odbíhající krajina nebo nezajímavý interiér auta. Ve výsledku je to naprosto zbytečná věc. Když si odmyslíme, že právě kvůli tomuto experimentu byl asi snímek nominován na Oscara, co nám zbude? Tuctový příběh o otci s dcerou, kteří ve svém milovaném autě jezdí napříč Amerikou, vyloženě nehezký vizuální styl a pěkný kytarový soundtrack. Bez „360° speciality “ by tento snímek zapadl, a řekl bych, že zaslouženě.

Kde zhlédnout: Na YouTube je běžná kinoverze i Google 360° Spotlight verze. Film obsahuje jednoduchou angličtinu.

5. Pear Cider and Cigarettes — Robert Valley & Cara Speller

Pear Cider and Cigarettes — Cara Speller & Robert Valley
Pear Cider and Cigarettes — Cara Speller & Robert Valley

Poslední snímek je nejdelší — 35 minut. Nikdy se mi do těch dlouhých moc nechce, ale Hruškový cider mě přesvědčil, abych je v budoucnu nezavrhoval předem. Zároveň jde o film nejosobnější — autor Robert Valley vypráví o velké části svého života, téměř pětadvacetiletém úseku od dětství, ve kterém potkal kamaráda Techno Stypese, až po dospělost, kdy se snaží Techna dostat z Číny po transplantaci jater zpět do domovského Vancouveru. Techno byl živel, ke kterému Robert vzhlížel a obdivoval ho. Ten přitom v životě jednal sobecky a sebedestruktivně — jak chcete pomoct člověku, který je neuchopitelný?

Drink and smoke… that’s what Techno really like to do… and fight. He was in no condition to fight. He was sick, really sick. His disease had whittled him down to a shadow of his former self. He was crippled from a car accident when he was 17 but that’s not how he lost his big toe. He lost that in a motorbike accident, yeah he was broken alright… what the hell was he fighting for anyway and what was he still doing in China? His father had given me two clear instructions: 1. Get Techno to stop drinking long enough to receive the liver transplant and 2. Get him back home to Vancouver. This wasn’t going to be easy.

Robert Valley

Geneze filmu byla velmi spletitá — autor nejdříve sepsal scénář k filmu, k němu poté nakreslil komiks. Na druhý díl komiksu vybíral finance na Kickstarteru, stejně tak později na film, jehož dokončení trvalo dlouhých pět let. Nechtěl k filmu přibírat producenty, kteří by mohli ovlivnit výslednou podobu filmu. Tohle je niterní výpověď, kterou si od A do Z chtěl autor udělat po svém, a tak si raději film zafinancoval z příspěvků fanoušků.

Film je rozhodně zajímavý audio-vizuálně, možná vám bude připomínat videoklipy od Gorillaz. Aby ne, Robert Valley má velkou část své kariéry spojenou s produkční společností Passion Pictures, která jejich klipy animuje. Ve filmu zní velmi povedený soundtrack povětšinou licencovaných songů (na to padla větší část z vybraných peněz v crowdfundingové kampani) — do půl hodiny trvajícího filmu se jich vměstnalo hned 18 a najdete je na Spotify. Velmi se mi líbil vypravěčský styl — jako byste si listovali v komiksu a někdo vám u toho předčítal jednotlivá okénka. Komiksový styl, podmanivý hlas, noirová atmosféra — kterou hru mi to jen připomíná?

Film je určen pro dospělé publikum — chlast, děvky, sprostá mluva. Jedinou vadu vidím v samotné délce filmu. Chápu, že chtěl autor říci vše, co mu přišlo důležité pro vypovězení pravdivého příběhu, ale zkrácení o 5 až 10 minut by filmu prospělo.

Kde zhlédnout: Film si můžete půjčit za 5 dolarů na Vimeu. Během celého filmu mluví vypravěč, k dispozici jsou anglické titulky. Pokud nechcete platit, mrkněte aspoň na trailer, třeba vás přesvědčí.

Závěr

V ročníku 2016 byly snímky velmi rozmanité. Nejvíce se mi líbila Slepá Vaysha, která mě oslovila ve všech směrech. Následuje Pear Cider and Ciggarettes, noirovský nádech a dospělé téma se mi velmi líbily. Uprostřed je vítěz Oscara, Ptáčátko, které sice bylo roztomilé, ale nijak přehnaně originální. Předposlední je Borrowed Time — škoda nedotaženosti ve scénáři, vizuálně to byl moc hezký snímek. To stejné nemůžu říct o Pearl, který uzavírá žebříček nominovaných.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *