Další herní soundtrack, tentokrát výlet zpátky do hluboké minulosti prvních Playstationů, které se jednoho dne okolo roku 1997 objevily u bratrance se sestřenicí. A začala doba víkendových pařeb, kdy jsme si PS1 brávali i s televizí k babičce na vesnici — ty hry se samy neodehrajou, že. Tekken (Eddy Gordo a jeho capoeira!), Total Drivin nebo Crash Bandicoot, to je moje dětství.
Nejhezčí vzpomínky mám ale na hru Pandemonium!, která nás uchvátila tak, že jsme byli schopni hrát ji pořád dokola (a nikdy jsme ji nedohráli, protože byla dost těžká). Je to klasická skákačka, která se odehrává v magickém světě plném létajících zámků v oblacích, obrovských stromů a vysokých hor, které vidíte na pozadí a víte, že se k nim pomalu blížíte, roztodivných potvor. Design této hry je tak krásný a rozmanitý, že ve mně probudil touhu se v tom světě reálně pohybovat a mnohokrát se mi o něm zdálo.
Při vašem pohybování v tomto fantaskním světě vám hraje pohádkově magická hudba od neznámého amerického skladatele Burke Trieschmanna, která v sobě nese keltské a skotské prvky. Pokud Gladiátor odstartoval moji lásku k filmové hudbě, udělal to stejné s herní hudbou Pandemonium! Herní soundtracky se totiž nedrží žádných žánrových mantinelů — člověk jednou narazí na pohádkové melodie jako u Pandyho, jindy na švédskou folkovou hudbu, industriální hororové kytarovky nebo smyčcové kvarteto. Herní soundtracky jsou jako bonboniéra, to říkávala už Forrestova máma.
