Dnešní soundtrack monday bude o filmu, který jsem se chystal zařadit delší dobu (protože Max Richter), ale právě teď se to jeví tak nějak příhodné. Slyšte příběh o filmu, jehož ústředním tématem je virová (?) nákaza, která postupně celé lidstvo připraví o většinu smyslů — nejdříve čich, poté chuť a nakonec sluch („Ztráta čichu a chuti může být známkou nákazy koronavirem, naznačují výzkumy“ — ČT24, 23. března). Jak s obyčejným člověkem zamává ztráta smyslů? A co nastalé kataklyzma udělá s celým lidstvem, když se to stane naráz a všem? Film na to odpovídá celkem explicitně.
Michael (Ewan McGregor), kuchař v luxusní restauraci, a Susan (Eva Green), epidemioložka. Na každého z nich dolehne pandemie jinak a postupně je svede k sobě, takže se kromě (post)apokalyptického dramatu dočkáme i milostného příběhu. Nečekejte ale rozmáchlé scény na burcující davy v ulicích a záběry na prezidenta mluvícího k národu s vlajkou vlající za zády. Tohle je komorní drama, artový film o dvou lidech a jejich schopnosti vyrovnat se s náhlými změnami.
Asi bych se o artovém filmu takto nerozepisoval, ale k Perfect Sense složil hudbu Max Richter, v poslední době můj nejoblíbenější skladatel. Představoval jsem ho už v Soundtrack Monday #6 (Hostiles). Občas ve filmu soundtrack ani nezaznamenáte, občas na vás působí jako pořádný katalyzátor emocí. A přesně tak na mně působí v tomto filmu — scény, které by možná jinak byly mdlé nebo nezajímavé, jsou díky klavírně-smyčcovým skladbám násobně intenzivnější a posouvají film do jiných rovin. Ne nadarmo se loni stal soundtrack k Perfect Sense mým absolutně nejposlouchanějším albem — husí kůži mám pokaždé, když ho slyším.
