Krátké animované filmy nominované na Oscara 2014 & kde je zhlédnout

Ročník 2014 a s ním dlouhé i kratší animované snímky. Tentokrát jsem celý ročník sjel za pomocí Adel, kterou krátké animované filmy také velmi baví, jen o nich nepíše 🙂.

1. The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi

The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi
The Dam Keeper — Robert Kondo & Dice Tsutsumi

Příběh prasátka, které od zesnulého otce dostalo důležitý úkol — chránit všechny obyvatele svého městečka před temnotou číhající za zdmi obrovské hráze. Každý den roztáčí lopatky mlýnu, ve kterém bydlí, a odhání temnotu pryč. Jemu samotnému se přitom temnota nevyhýbá, jde ale o temnotu niterní — jakkoliv je čuník pro všechny okolo kruciální, přehlížejí ho či dokonce šikanují. Ke komu se obrátit v časech nejhorších? Naštěstí se objeví nový spolužák — lišák — prost jakýchkoliv předsudků, se kterým už prasátko bude navždy šťastné.

Příběh o nalezení kamaráda, který s vaším životem udělá přemety a vytáhne vás z bryndy, možná není nejoriginálnější. V tomhle podání je ale celkem dojemný, a to nejen díky krásné ručně kreslené animaci (hodně mi to připomínalo vodové barvy nebo plastelínu). Design postav je také podařený a oba protagonisté jsou správně roztomilí. Audiovizuální stránka je celkově moc pěkná — řekl bych až snová.

Na základě filmu vznikly tři dětské komiksové knihy (viz Amazon), které rozvíjejí původní film o nové příběhy. Vypadají moc pěkně — zvažuju, že je klukům koupím.

Kde zhlédnout: Například zde. Film má krátký prolog, pak je beze slov.

2. A Single Life — Joris Oprins

A Single Life — Joris Oprins
A Single Life — Joris Oprins

Dvouminutová jednohubka, do které se vešlo i nějaké poselství. Osobně se z podobných témat (život protékající mezi prsty) cítím melancholicky, dokážou mě potěšit i rozesmutnit zároveň (zkuste si přečíst úžasnou báseň Staroba od Nilse Artura Lundkvista — krásná i hrozivá zároveň). V tomto krátkém filmu se téma rozvine díky gramofonové desce, pomocí které může hlavní postava přeskakovat tam i zpět v čase. Vypadá to jako zábava, dokud nezjistí, že pár skoků vpřed nenávratně znepřístupnilo cestu zpátky.

Beru si z filmu tolik, že by člověk neměl chtít uspíšit budoucnost a nevrace se zbytečně do minulosti. Kolikrát jsme se jako děti těšili na to, až budeme dospělí, a budeme moct úplně všechno (třeba platit daně, že). Chtěl bych tu cestu urychlit, kdybych tehdy věděl, co všechno mě čeká? Nebo bych si užil bezstarostný život o to víc? A kolikrát si člověk zasněně vyvolává minulost, a zapomíná na přítomnost? Ano, tohle téma se v krátkých filmech opakuje, takže to není moc objevné.

Animace není bůhvíjaká — jednoduchý vizuální styl, který mi přijde hezký u ručně kreslené grafiky, mě u CGI filmu nenadchl. Celkově tedy film z kategorie „meh“.

Kde zhlédnout: Na YouTube. Film je beze slov.

3. Hostina (Feast) — Patrick Osborne

Hostina (Feast) — Patrick Osborne
Hostina (Feast) — Patrick Osborne

Vítěz tohoto ročníku, a pro mně opět nepochopitelný. Klasická ždímačka na city, navíc s nehezkou formou a odpudivým obsahem. Založit příběh na přežírání psa junk-foodem je možná odvážné, ale pak bych docela rád viděl nějakou reflexi v podobě toho, jak se pes po letech přecpávání odšourá do kouta a s masivní obezitou pojde.

Dočkáme se však srdceryvných scén (aspoň si to myslí scénárista), ve kterých se v psovi něco hne, začne žrát brokolici s baklažánem a zachrání při tom vztah svému páníčkovi. Tak určitě. Tohle se prostě zvířatům nedělá, protože se moc nemůžou bránit. Představte si místo roztomilého psa člověka — byl by to pořád stejně roztomilý pohled? Zvlášť, když PPP není zrovna ojedinělá záležitost a pravděpodobně máte ve svém okolí někoho, kdo si anorexií či binge-eatingem prochází a dost při tom trpí.

Film je od Walta Disneyho, jehož filmy (nezapomeňte, že Walt Disney vlastní studio Pixar) jsou snad v každém ročníku, a velmi často vyhrávají. Za zásluhy a dobré jméno, řekl bych, protože mně se Feast dost nelíbil.

Kde zhlédnout: Na DailyMotion. Film je beze slov.

4. Širší perspektiva (The Bigger Picture) — Daisy Jacobs

Širší perspektiva (The Bigger Picture) — Daisy Jacobs
Širší perspektiva (The Bigger Picture) — Daisy Jacobs

Bingo, zásah do černého, jackpot. Říkejte tomu jak chcete, Bigger Picture je pro mně každopádně nejlepší film tohoto ročníku, a to hned z několika důvodů. Předně: jde o studentský film, nestojí za ním miliardové studio, ale pár talentovaných studentů v čele s mladou režisérkou Daisy Jacobs.

Film je neskutečně nápaditý svým audiovizuálním pojetím. Postavy jsou kombinací kreseb namalovaných na zdech reálných místností (v nad/životní velikosti). Jejich končetiny však zároveň vystupují do prostoru — jsou loutkové, mohou tedy interagovat s objekty na scéně. Velmi originální zpracování, velmi příjemné na pohled.

I příběhově mě film dokázal zaujmout — dva povahově rozdílní (sobec/mamánek) synové starající se o svoji matku a jejich neustálé soupeření a dohadování. Neříkám, že je to nějak originální námět, ale vizuální pojetí z toho dělá o dost zajímavější film.

Kde zhlédnout: Na Vimeu. Film má celkem dost dialogů a některé z nich jsem nebyl schopen pochytit, titulky nejsou k dispozici.

5. Já a moje kolo (Me and My Moulton) — Torill Kove

Já a moje kolo (Me and My Moulton) — Torill Kove
Já a moje kolo (Me and My Moulton) — Torill Kove

Poslední film z pětice nominovaných. O tomhle se bude psát nejhůř, protože byl zkrátka nijaký. Ručička „jsem-z-toho-nadšenej“ tachometru zůstala na neutrálních hodnotách, a to znamená jediné: film mě nezaujal a nebyl ani tak špatný, abych o něm mohl psát nějak zabarveně.

Je to snímek milý až roztomilý — o třech sestrách, z nichž ta prostřední je hlavní postavou a vypravěčkou. Příběh je jen sled běžných událostí a pocitů mladé dívky — občas je to vtipné, občas milé, ale celkově to postrádá něco… Něco… Vidíte, sám to nedokážu určit. Zajímalo by mě, proč Akademie zvolila do pětice nominovaných zrovna tento snímek na úkor jiných.

Animace je velmi jednoduchá, ale vzhledem k tématu a jakési dětskosti hlavní představitelky to nebylo na škodu. Složitější styl by určitě nepřispěl k lepšímu zážitku.

Kde zhlédnout: Na YouTube. Film má sice neustálý voice-over, ale je to velmi jednoduchá angličtina.

Závěr

Tradiční zhodnocení na závěr, tentokrát přidávám pro srovnání i žebříček Adel. Dva filmy byly daleko před ostatními — na prvním místě je The Bigger Picture, na druhém The Dam Keeper. U ostatních tří bych pořadí asi nedokázal určit, žádný z nich mě nezaujal víc než jiný, ale Feast bych asi dal na poslední místo. Adel to ale srovnala následovně:

  1. The Bigger Picture (stále vo mne rezonuje)
  2. The Dam Keeper (krásne spracovanie i hudba, no trošinku obohraná téma)
  3. Me and My Moulton (not great not terrible)
  4. Single Life
  5. Feast (Lebo to už sme všetci videli tisíckrát)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *