Vítejte v dalším ročníku Oscarových kraťasů, tentokrát ročník 2010, který oproti tragickému roku 2011 byl našlapaný dobrými filmy (až na vítěze, samozřejmě — to asi nikdy nebude dobrý film).
1. Madagaskar, cestovní deník (Madagascar, carnet de voyage) — Bastien Dubois
Hned první snímek byl hodně zajímavý, a to hlavně svým zpracováním. Co záběr, to jiný vizuální styl! Co by mi jindy nebylo moc po chuti, to mě u Madagascaru vlastně dost bavilo. Film nemá skoro žádný příběh, snaží se jen předat kousek atmosféry z tohoto rozmanitého ostrova, a to se právě i díky vizuálním hrátkám povedlo. Stylů je mnoho a jsou dosti odlišné, rychle se střídají, ale ani jednou se mi nestalo, že bych nad tím uvažoval v negativním smyslu.
Příběh, dá-li se série několika záběrů na tradiční madagaskarský obřad uctívající mrtvé předky nazvat příběhem, je odvyprávěn ve stylu deníku, jehož stránky jsou otáčeny a postupně odkrývají nové scény.
V některých momentech byl film správně atmosferický, řekl bych až intenzivní. Dost k tomu přispěly rychle se střídající záběry s doprovodnou hudební linkou plnou bubnů. Pro někoho by to mohlo být až nepříjemné, mně se ta atmosféra naopak hodně líbila. Takže za celý film palec nahoru. Absentující příběh mi v tomto případě vůbec nevadil.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film má anglické titulky, ale textu tam není moc.
2. Let’s Pollute — Geefwee Boedoe
Velmi vtipný film stylizovaný do agitačního videa z 50./60. let, který diváka přesvědčuje o jediném: znečišťování je skvělé a svět se v tomto bez tebe, člověče, neobejde. Tak se chop svých povinností a začni znečišťovat ještě dnes. Předně, žádnou věc nepoužívej dvakrát — všechno je jednorázové, když máš správné nastavení mysli. À propos, myšlení zase až tak moc nepoužívej, není potřeba, velké korporace to udělají za tebe. Tak si zapni televizi a koukej si objednat víc věcí, a po prvním použití si objednej mnohem víc věcí. Nezapomeň, všechno se dá vyhodit a přispět tak aspoň malou mírou k nemalému znečištění!
Je to samozřejmě ekologická agitka, ale nesmírně humorná. Vizuální zpracování i některé hlášky jsou velmi vtipné, v humoru se to trefilo do mého vkusu a dost jsem si tento šestiminutový film užil, často s hlasitým smíchem. Délkou byl tak akorát, pár dalších minut a asi by mě to začalo otravovat nebo nudit. Na platnosti film nic neztratil, a jelikož je mi ekologie celkem blízká, film si mě svojí myšlenkou získal.
Kde zhlédnout: Na Youtube.
3. Den & Noc (Day & Night) — Teddy Newton
Třetí film a do třetice povedený film, tentokrát i velmi originální. Jaké to je, když se poprvé potkají dvě naprosto rozdílné entity, jakými jsou den a noc? Pan Den i pan Noc jsou ve filmu ztvárněni ve formě dvou človíčků, jimiž prosvítá právě to, čím jsou definování: slunečním svitem, nebo černočernou tmou. A je to velmi kreativní a velmi zábavné!
První nesmělé oťukávání a zjišťování svých rozdílů se překlopí v závod a skoro i bitvu o to, kdo toho může nabídnout více. A na konci samozřejmě s poznáním, že jeden bez druhého nemůžou existovat. Film je určen pro 3D a mám pocit, že by mu to ve třech rozměrech velmi slušelo. I ve 2D jsem si ale film velmi užil, výtvarná stránka i poselství se mi líbily.
Kde zhlédnout: Na Uložtu nebo HBO GO i s českým dabingem.
4. Ztracená věc (The Lost Thing) — Andrew Ruhemann, Shaun Tan
Nuda. A další potvrzení toho, že Akademie prostě nedá tu sošku nějakému originálními a zajímavému filmu a nedá. Ze všech letošních filmů mi tento přišel zdaleka nejslabší, ale to už tak prostě bývá, že vyhrává většinou snímek, který se mi moc nelíbí.
Vizuálně to ještě bylo celkem pěkné a na 10 let starý CGI snímek to vypadá dobře i dnes. Bohužel obsahově mi přišel prázdný, bez hlubší myšlenky, s nelogickou zápletkou a celkově velmi nezajímavý. Takže skoro jako každý rok se musím ptát, proč zvítězil zrovna tento film.
Kde zhlédnout: Na Uložtu.
5. Gruffalo (The Gruffalo) — Max Lang, Jakob Schuh
Pokud si pamatujete Pokoj na koštěti a Pohádky naruby, jste doma. Režiséři Gruffala se totiž v pozdějších ročnících Oscara zúčastnili právě s těmito snímky. Všechny snímky jsou si vizuálně podobné a podobně dlouhé, Gruffalo a Pokoj na koštěti jsou navíc natočené podle knih stejné autorské dvojice — britské spisovatelky Julie Donaldson a německého ilustrátora Axela Schafflera.
Co to znamená? Pokoj na koštěti se mi velmi líbíl a nejinak je tomu i u Gruffala. Filmy jsou si strukturou velmi podobné (nebál bych se o obou říct, že jsou to roadmovie), vizuální stránka je opět skvěle vtipná, v Gruffalu je opět mnoho vtipně animovaných zvířat. Pokoj na koštěti se mi asi líbil o něco víc, ale to může být i díky tomu, že jsem jej viděl dřív, oba snímky jsou nicméně skvělé a doporučeníhodné.
Kde zhlédnout: Na Uložtu. Tamtéž najdete i česky dabovanou verzi, ale já bych doporučil originál díky skvělému dabingu.
Závěr
Letošní ročník se opravdu vydařil, na rozdíl od toho předchozího, kde se mi nelíbilo skoro nic. Tady se mi nelíbil jen vítěz Oscara Ztracená věc, který se tak bude ohřívat na posledním místě. Ale to už je takový kolorit, že se mi výherce většinou nelíbí, takže už mě to moc nerozpaluje. Druhý od konce je Madagaskar, cestovní deník, což byl příjemný film vizuálně, ale nezasáhl mě zase tolik. Uprostřed je Gruffalo — moc hezká a vtipná pohádka, ale na úplný vrchol kousek chybí. Na druhém místě mám vtipnou eko-agitku Let’s Pollute a samotný vrchol okupuje Den & Noc, který byl velmi hraný, pěkný vizuálně a myšlenkou. Nutno podotknout, že speciální cenu za absolutní bombu nezískává ani jeden snímek, žádný z nich mě neposadil do křesla a nezvýšil tepovku na max. Tak snad příště!
