Krátké animované filmy nominované na Oscara 2011 & kde je zhlédnout

S krátkometrážními filmy jsme se posunuli k ročníku 2011, který byl bohužel z pohledu kvality či zajímavosti naprosto otřesný! Zatím v žádném jiném roce se mi nestalo, že by mě až na jednu výjimku filmy takto nudily nebo iritovaly. Upřímně doufám, že to nesouvisí s tím, co jsem popisoval v minulém článku, tedy že se postupně dost opakují témata a vyčerpávají se možnosti, jak zaujmout vizuálně. Myslím si, že si dokážu držet odstup a vidět film, jaký je — bez ohledu na to, kolikrát předtím jsem viděl podobný snímek. Takže snad to byl jen opravdu slabý ročník.

1. La Luna — Enrico Casarosa

La Luna — Enrico Casarosa
La Luna — Enrico Casarosa

První film a rovnou to nejlepší, co jsem v tomto ročníku viděl. Což je smutné, protože nedosahuje kvalit lepších snímků z předchozích ročníků, jednoduše řečeno jednooký mezi slepými králem. Příběh o generačním rozporu mezi otcem, synem a vnukem, který se odehrává v dost poetickém a snovém světě — přímo na měsíci.

Bylo milé vidět malého hošíka, který se coby následovník tradice učí nové věci od svých dvou mužských vzorů, kteří by však syna (potažmo vnuka) učili věci nejraději přesně podle sebe. Synek na to ale jde od lesa a dělá věci po svém, což nakonec obohatí úplně všechny. Ano, téma rodinného konfliktu je časté, ale nezlobím se. V tomto případě to bylo podáno celkem hezky, ale jak jsem již psal — žádný zázrak to nebyl.

Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.

2. A Morning Stroll — Grant Orchard

A Morning Stroll — Grant Orchard
A Morning Stroll — Grant Orchard

Film Morning Stroll je zajímavý tím, že se v něm odehrávají tři variace na stejný mini-příběh, a to ve třech různorodých stylech. Stylizace odpovídá době, ve které se příběh odehrává — první v roce 1959, druhý v roce 2009 a poslední v roce 2059. Nejdříve tedy sledujeme černobílou grotesku, poté dva odlišně stylizované CGI filmy. Proč ne, často se takový mix stylů nevidí a rozhodně to není na škodu.

Problém nastal u obsahu, který byl jedním slovem zvláštní. První příběh je díky stylizaci ještě celkem vtipný, ale u posledního jsem je koulel očima, co že to mělo být. Z roztomilé grotesky se film změnil v docela drastickou podívanou a tahle změna stylu mi moc nesedla. Škoda, jako samostatné filmy by to možná obstálo lépe. Vcelku rozumím i tomu, co tím autor chtěl říci (asi), ale nezaujalo mě to.

Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.

3. Wild Life — Amanda Forbis, Wendy Tilby

Wild Life — Amanda Forbis, Wendy Tilby
Wild Life — Amanda Forbis, Wendy Tilby

Wild Life jsem na první zhlédnutí moc nepochopil a říkal jsem si, jaká je škoda, že tak krásně animovaný film je tak bezduchý. Že nepojednává o ničem, co by mě zaujalo, navíc je prokládaný nesmyslnými texty o kometách, které jsem nepochopil. Po pár dnech, kdy jsem se jal psát tento článek, mi to ale nedalo. Našel jsem nějaké rozhovory s autorkami (například tento) a on ten film vlastně není o ničem, jen vám neřekne, o čem je.

V podstatě celý pojednává o lidech zvaných Remittance Men (viz anglická wikipedia), což byli odpadlíci z aristokratických rodin, kteří se nepozdávali svým rodičům. Často šlo o alkoholiky nebo budižkničemu, kteří nebyli vhodní pro život ve vyšší společnosti. Často to také byli druho- a vícerození synové, kteří až do roku 1925 nemohli zdědit žádný majetek. Jejich destinací byla většinou západní Kanada, kde byli s finanční podporou své rodiny (byly jim posílány remitence, odtud název těchto lidí) odkázáni na život v divočině, posměšky domorodců či smrt.

S vědomím toho, co vím teď, ten film nebyl špatný. Špatné je to, že tuto historii buď musíte znát, nebo budete z filmu poněkud zmatení. Neznalost mi nedovolila si jej více užít, a přitom řemeslně a vizuálně je nádherný.

Kde zhlédnout: Na Youtube. Film obsahuje několik dialogů, není to úplně jednoduchá angličtina. Titulky nejsou.

4. Neděle (Dimanche) — Patrick Doyon

Neděle (Dimanche) — Patrick Doyon
Neděle (Dimanche) — Patrick Doyon

Trochu ztrácím naději, že bychom se v tomto ročníku dočkali nějakého zajímavého filmu. Neděle je o chlapci, který zažívá — no, celkem nezáživnou neděli. A je nezáživná jak pro něj, tak i pro diváka. Osobně nechápu, za co byl film nominován. Ačkoliv je celkem vtipně animován, nedal mi vůbec nic. Možná trochu špatný pocit z toho, že klučina si jako jedináček nemá moc s kým hrát. Opravdu nevím, co víc bych k filmu napsal, po pár dnech se mi vykouřil z hlavy.

Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.

5. The Fantastic Flying Books of Mr. Morris Lessmore — William Joyce, Brandon Oldenburg

The Fantastic Flying Books of Mr. Morris Lessmore — William Joyce, Brandon Oldenburg
The Fantastic Flying Books of Mr. Morris Lessmore — William Joyce, Brandon Oldenburg

Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.

A na závěr film, který je podle všeho tak dobrý (ČSFD 81%), že mě totálně minul a hrozně jsem se u něj nudil. Ale opravdu hodně, skoro jsem u něj usnul. A doteď vlastně nevím, o čem to celé mělo být. Kdybych vám to měl popsat, tak byl o tancujících létajících knihách. Je velká pravděpodobnost, že se vám film bude líbit, tak jako většině. Já sem ve filmu nedokázal objevit poetiku, která se v něm pravděpodobně skrývá. Takže za mě je to jen další nesmysl, který vyhrál Oscara.

Závěr

Letošní ročník mi přišel velmi, velmi slabý. Nejvýše hodnotím La Lunu za feel-good pocit a pěknou, i když okoukanou stylizaci. V jiných ročnících bych asi snímek zapadl, taky však stojí na piedestalu. Kousek za ním je Wild Life, ale ten se tam dostal jen díky tomu, že jsem si o filmu zpětně něco přečetl. Jinak bych ho taky považoval za krásně zpracovaný film bez myšlenky. Poslední tři filmy bych dal na stejnou úroveň, žádný z nich mě nezaujal víc, než ten předchozí.

Letos jsem se tedy musel obejít bez nějakého výrazného snímku, který by strhl moji pozornost a uzemnil mě buď vizuálně, nebo obsahově. Budu doufat, že další ročníky budou zajímavější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *