Navazuju na herní soundtrack z minulého týdne dalším, tentokrát z hopsačky Unravel z roku 2016. Hra vznikla ve Švédsku (což bude důležité i pro hudbu) a dokázala vytvořit mix fotorealistické grafiky přírody, do které byl zasazen panďulák Yarny. Ten je smotaný z dlouhého vlákna vlny, což je také hlavní prvek hratelnosti – odmotáváte vlnu, kterou používáte pro překonávání překážek v jednotlivých úrovních. Yarny se na ní dokáže zhoupnout, udělat z ní most, přivázat se k objektům a tak dále.
Celá ta hra je kouzelná, Yarny prochází světem a naráží na různé překážky, které často pramení z jeho malé velikosti. Musí třeba překonat louži, kterou by člověk překročil, jinde se zase musí schovávat před vranami, které na něj útočí a chtějí ho rozmotat. A tohle všechno se odehrává ve vzpomínkách, do kterých Varny vstupuje díky starým fotografiím jedné rodiny. Poznáváme postupně její členy, zážitky a místa. Všechno dohromady to funguje jako perfektní celek a je to hodně, hodně melancholické.
A do toho všeho hraje hudba od švédského skladatelského dua Henrik Oja a Frida Johansson, kteří složili něco, co se ve švédštině označuje jako „vemod“ – v překladu „krásná melancholie“. A přesně to i soundtrack ve svých dvou hodinách je – melancholická hudba, která sedne ke hře, plná smyčců, zvonkohry a uklidňujících melodií. Hodně inspirováno švédskou folkovou hudbou, tohle je prostě něco, co vás chytne za srdce a probudí ve vás touhu vyrazit do švédské přírody, k jezeru v Östersundu, nebo jinam.
