Film z roku 1995 a druhý režisérský počin Mela Gibsona, který si po rodinném dramatu Muž bez tváře ukousl mnohem větší sousto v podobě historického velkofilmu. Tedy, historického… Na filmové verzi příběhu o Williamu Walleceovi jsou historicky správně snad jen jména hlavních postav a měst, jinak je to pelmel fikce a nesmyslů. Film tím netrpí, funguje výborně i po tolika letech — love story, hrdinství, bitevní vřavy a velmi aktuální brexit Skotka z Anglie. To všechno skvěle natočené, zrežírované i zahrané, v krásných lokacích.
Gibson původně film nechtěl ani režírovat, ani v něm hrát (bylo mu tehdy čtyřicet a měl hrát dvacetiletého Wallace). Z finančních důvodů však nakonec přistoupil na oboje, a tak dal vzniknout jednomu z nejlepších velkofilmů a otevřel cestu dlouhým hollywoodským historickým spektáklům (režisérský sestřih má prý přes 4 hodiny a měl by snad časem vyjít).
O soundtrack se postaral James Horner, který už v době skládání měl za sebou několik skvělých soundtracků (Vetřelci od Camerona, se kterým poději spolupracoval na Titanicu a Avatarovi), Legenda o vášni a spousty dalších. K opulentnímu filmu složil Horner opulentní soundtrack, takže se dočkáme orchestru v plné síle, k tomu irské a skotské lidové nástroje. Prý jeden z nejprodávanějších instrumentálních soundtracků vůbec, ani bych se tomu nedivil.
