Holmes je všeobecně známá postava. Pravděpodobně není kultury, do které by nebyl uveden, takže i ten největší analfabet o něm někdy slyšel. Já jsem se s ním dosud setkával pouze na obrazovkách či na velkém plátně (moderní pojetí Cumberbatch & Freeman mě bavilo podstatně více, než nudný Downey Jr. & Law).
Pes Baskervillský, nejslavnější případ Sherlocka Holmese, se pro mně tedy stal vstupní branou i do Sherlocka knižního. Pravděpodobně bych tento případ měl číst až později, pokud bych chtěl dodržet nějaké pořadí, v jakém knihy pan Doyle vydával, ale příběh je to natolik soběstačný, že to v podstatě nevadilo.
Kniha mně uchvátila, popravdě jsem nečekal, že se budu u tak tenkého sešitku bát. Stránky jsem otáčel jednu za druhou a nutno podotknout, že v knize snad není jediný odstavec zbytečný. Příběh se od první stránky neustále hrne kupředu, jedna stopa střídá druhou, záhady se postupně kupí, aby je následně Sherlock se svým podržtaškou Watsonem zase hezky vyzmizíkovali. Dost mi atmosférou připomínala audioknihu Zvony smrti, kterou jsem popisoval nedávno (Sherlocka jsem k sobě nechal promlouval hlasem McFaverhama právě z této audioknihy).
Jediným slabým místem pro mně byl úplný konec knihy, kdy došlo k vyřešení záhady (což je u detektivky dost podstatná věc, že ano!). Byv zmlsán novějšími detektivkami (Jo Nesbø, Peter May) jsem čekal nějakou úžasnou otočku o 180 stupňů, ale to bylo asi jen moje vysoké očekávání. Knihu tak i přes nedokonalost mého mozku hodnotím plným počtem. Ještě bych dodal, že jsem četl knihu z edice Odeon, a to je vždycky pastva pro oči.
⭐⭐⭐⭐⭐
5/5
