Demokracie se neztrácí naráz, ze dne na den. Je to dlouhodobý proces, takové pomalé kvašení, které demokratické principy přetváří pomaličku tak, že jednotlivé změny nejsou okem postřehnutelné. Jednoho dne se ale vzbudíte a zjistíte, že po všem tom kvašení stačí jeden zážeh plamene a z voňavého ovoce máte smrdutý alkohol.
Já jsem na poslední demonstraci na Letné nebyl. Ač v duši demokrat a v srdci humanista, tentokrát jsem nejel. Ale jsem za ni rád. Jsem rád, že část republiky, které není demokracie jedno, ukázala svoji sílu. Mnozí se ptali, k čemu vlastně taková demonstrace byla – neměla zvláštní cíle, nežádala odstoupení politiků, deklarovala pár požadavků. Pro mě to byla hlavně demonstrace soudržnosti, která jasně vysílá do éteru vzkaz: jsme tady a víme, o co vám jde. Dneska jsme se sešli, aniž by ještě o něco šlo. A sešlo se nás hodně. Sledujeme vaše kroky a jakmile nám na demokracii sáhnete, jsme připraveni poskočit na další úroveň.
Demokracie stojí na několika pilířích. Vládní politici nevzali buldozer a bourací kouli a nesestřelili ji naráz. Ale pod jedním z pilířů jistý pan poslanec zakládá malý ohýnek, který bude postupně rozfoukávat, jiný vládní člen si vzal rybičkový nožík a snaží se podřezat kůl s metrovým průměrem. Přidávají se i další, každý se svým unikátním způsobem, jak nějaký ten pilíř demokracie nahnout, zkřivit, přetít, vyvrátit či zuhelnatět. A já jsem rád, že je tu občanská společnost, které tohle podsekávání není lhostejné.
