1. Pokoj na koštěti (Room on the broom) — Jan Lachauer & Max Lang
První příběh a hned velmi hezká pohádka o kamarádství mezi čarodějnicí a jejími zvířecími souputníky. Zařadil bych ho do kategorie „feel-good“ filmů, protože je zkrátka moc příjemný ve všech ohledech. V originálním znění se objevili známí herci (Simon Pegg coby vyprávěč, Gillian Anderson jako čarodějka; jen si to omylem nesmíte pustit ve švédštině, hehe 🙂) a je velmi pěkně rýmovaný. Hodně se mi líbil i vizuální styl – ačkoliv jde o celkem jednoduché CGI, byly postavy správně vtipné – hlavně kocour se psem dokázali svými gesty vykouzlit úsměv na tváři.
Pohádka je sice hlavně pro děti (úspěšně otestováno na mých synech) a není vlastně nijak originální svým příběhem (kamarádi, co táhnou za jeden provaz, jsou na tom vždy lépe). Ale to mi nebránilo v tom si ji užít a v některých momentech se pořádně zasmát. Doporučil bych originální verzi, v češtině se některé rýmy a vtípky ztratily (včetně názvu, který je totálně mimo, není room jako room). Animák je natočený podle stejnojmenné knihy — u nás se však jmenuje Všichni letí na koštěti.
Kde zhlédnout: Na Uložtu je anglická i česká verze. Angličtina je jednoduchá.
2. Mickeyho velká jízda (Get a Horse!) — Lauren MacMullan
U Mickeyho mám asi nejrozporuplnější pocity. Hodně oceňuji originalitu co se formy týče – animák začíná jako nějaká tradiční černobílá groteska z 20. let, až jsem si chvíli říkal, že celý film musí být jen nějaká pocta starému řemeslu. V mžiku se ale snímek přepne do moderního hávu a pěkně spojí tradiční kresbu s moderním CGI. A funguje to více než dobře, a i když je ze snímku patrné, že byl myšlen primárně pro 3D kina, užijete si jej i na ploché obrazovce.
Celý film slouží své formě, cokoliv se tedy na plátně stane, stane se jen kvůli tomu, aby to vyvolalo patřičný wow efekt. Nemám s tím asi problém, nicméně to na mně působilo trochu jako technologické demo. Musím přiznat, že Mickey nepatří k mým oblíbencům, u nás vždycky frčeli Kačeři, možná i proto mě film tolik nezaujal po jiné, než technické stránce. Věřím, že milovníky tohohle myšáka může film hodně potěšit.
Kde zhlédnout: Na Vimeu. Film je beze slov.
3. Possessions — Shuhei Morita
Krátký japonský anime film, který je součástí většího cyklu jménem Short peace (viz wiki). Anime mám hodně rád — ne že bych ho viděl nějak hodně, ale třeba takové filmy od studia Ghibli nebo Bleach jsou moje srdcovka (viz Soundtrack Monday věnovaný právě seriálu Bleach). Possessions je CGI animé, což je pro mně osobně trochu na škodu, raději bych viděl ručně kreslený animák. Pokud moc neznáte japonské animáky, věřte, že většinou jsou to více či méně ujeté divnosti.
I tohle je svým způsobem ujeté — potulný cestovatel se na noc schová před bouřkou v opuštěné chatce v lese. Načež se mu zjeví duchové, žába s deštníkem, chata obživne… No, nedokážu popravdě moc popsat, o čem to bylo nebo nebylo. Pro mně takový „meh“ film — neurazil ani nenadchnul, i když se o to svým téměř hororovým nástupem snažil. Nebyl to nijak silní zážitek a po pár dnech už jsem si musel hodně vzpomínat, abych o něm napsal aspoň něco.
Kde zhlédnout: Na Dailymotion. Ve filmu se mluví japonsky, jsou k tomu anglické titulky.
4. Divoch (Feral) — Daniel Sousa
Pokud by někdo čekal, že se mi Divoch bude líbit ze všech nejvíce v tomto ročníku — měl by pravdu (a v tom případě mě velmi dobře zná). Divoch je velmi umělecký a autorský film — režisér Daniel Sousa na něm sám pracoval skoro pět let ve volných chvílích po práci (pouze ke konci snímku mu pomáhali internisté z různých škol). Už to v mých očích snímku přidává pár kladných bodů navíc — nepracovalo na něm pět scénáristů, dvacet animátorů animátorů a čtyřicet producentů, jak si to může dovolit velké studio.
Nejdříve k technické stránce, ta na mně totiž velmi zapůsobila. Snímek je černobílý (až na pár záměrně barevných záběrů) a svým vizuálem mi hodně připomněl pár let starou hru Limbo z Androidu (viz trailer na hru zde). Je ručně kreslený (jde o kompozit několika technik, doporučuju rozhovor s autorem, kde vše vysvětluje) a vypadá naprosto úchvatně, atmosféra z toho snímku přímo sálá — na rozdíl od teplého plamene sálajícího z krbu je však tato atmosféra mrazivá.
Hned úvodní záběry na kořist štvanou smečkou vlků prozrazují, že tohle nebude nějaká srandovní taškařice. Příběh je jednoduchý — autor se dle svých vlastních slov snažil prozkoumat, co dělá člověka člověkem a jak se lišíme od zvířat. Pokud byste jedince odstřihli od společnosti, nenaučili ho jazyk, neukázali běžný svět — co by z něj bylo? Přesně tyto otázky film zkoumá na malém chlapci, kterého vychovala vlčí smečka. A kterého se do společnosti snaží začlenit lovec, který jej v lese objeví. Podaří se?
Ve filmu je spousta krásných záběrů a pustil jsem si ho několikrát jen proto, abych si je vychutnal. Například město, které se malému chlapci skládá před očima, nebo jeho metamorfóza ke konci filmu, kde se střídá jeden vizuální nápad za druhým. Úžasná atmosféra, úžasný film.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.
5. Mr Hublot — Laurent Witz & Alexandre Espigares
Jako vždy se musím trochu pozastavit nad vítězem tohoto ročníku. Ptám se zas a znova proč vyhrál tento snímek — sice vizuálně podařený (nikoliv výjimečný), ale nikterak originální. Sledujeme postaršího muže ve steampunkovém světě, který si osvojí odloženého robopsa a stará se o něj. To je v podstatě celý příběh. Steampunk sice vypadá dobře, ale je do filmu naroubován jen proto, aby byl snímek něčím zajímavý. Obávám se, že bez tohoto prvku by film úplně zapadl.
Zpracováním podařený, příběhem a celkovým vyzněním však podprůměrný. Některé zákonitosti tohoto světa nejsou ani pořádně vysvětlené — vím, že se to od animáků tolik neočekává. Ale pokud je premisa snímku založená na tom, že vám kamarád přeroste (doslova) přes hlavu, rád bych věděl, jak je v tomto světě možné, že mechanický pes dokáže růst. Celkově mi to tedy přišlo jako předvídatelný kalkul na city.
Kde zhlédnout: Na Youtube. Film je beze slov.
Závěr
Letos to bude s hodnocením jednoduché: Divoch a Pokoj na koštěti byly daleko před všemi ostatními. Na prvním místě je jasně Divoch, jeho audiovizuální stránka mi přišla fascinující. Pokoj na koštěti byla zase moc hezká pohádka, která potěší dospělé i děti. Někde uprostřed je Mickey se svojí jízdou — audiovizuálně také moc psovedené, ale nezaujalo mě to tolik. O posledním místě jsem neměl jasno, ale s odstupem času se na něj odšoural Mr. Hublot — asi proto, že si toho Oscara zkrátka vůbec nezasloužil.
