Rok 2007, do kin vtrhávají první Transformeři (a v podstatě taky poslední, co za něco stáli). Režisér Michael Bay, megaloman a král blockbusterů, si konečně nemusel vymýšlet složité kličky ve scénáři, jak někam nahnat spoustu aut a nechat je ve zpomaleném záběru vybouchnout. Protože Transformers jsou přesně o tom: o autech měnících se na roboty, kde často něco vybouchne (ve zpomaleném záběru).
A zatraceně dobře to funguje — když člověk přijme fakt, že tohle je film vytvořený z čisté lásky k letním popcornovkám, v němž se neřeší, jak Bumblebee navštěvuje psychiatrickou poradnu, protože ho všechno to zabíjení trápí na duši. Tady se musí vypnout mozek a konzumovat přepálené záběry na epické roboty a sexy Megan Fox.
Punc epičnosti pak dodává americký skladatel Steve Jablonsky, který se dlouhá léta učil v produkční společnosti Hanse Zimmera u zkušenějších kolegů. Například dálniční honička nebo scéna s příletem autobotů na Zemi za zvuků Arrival To Earth jsou jedny z nejvíce epic scén ve filmové historii s nemalým přispěním právě Jablonskyho.
