Hudba je moje životní láska, o tom jsem psal už jinde. Po delší době jsem si proto naordinoval řízený poslech hudby, tedy že „sjedu“ celou svoji hudební knihovnu abecedně od A (respektive nuly) do Z. Pěkně pomalu, slow, jedno album po druhým, aniž bych hleděl na momentální poslechové preference. Co přijde další v abecedě, to mi rozezní sluchátka. Je to poměrně dobrá strategie, jak objevit prachem zapadané hudební kousky, které možná jednou vládly mému hudebnímu vkusu, ale nová hudba je vytlačila kamsi na okraj do zapomnění.
Tento experiment už jsem párkrát v životě podstoupil, naposledy možná před 10 lety. Toho času jsem si hudbu streamoval z Google Music (RIP, v ČR jste ho stejně asi nikdo nepoužíval). Po zrušení Google Music jsem na pár let přesedlal na Spotify, abych se nakonec vrátil zpět na Google k Youtube Music Premium, kde mám momentálně svoji sbírku čítající ~1500 alb umístěnou (tehdy jich bylo o dost méně).
Velká výhoda Google Music (a věc, která mi na Spotify velmi chyběla) se díkybohu přenesla i na Youtube Music — možnost nahrát si do cloudu jakoukoliv hudbu a tu pak kdekoliv streamovat. A že toho na Spotify chybělo fakt hodně…
A kolik že jsem toho za červen (plus poslední květnový den) stihl? Po 77 albech, 67 hodinách čistého poslechu, nebo chcete-li 4054 minutách, jsem se dostal… na začátek písmene B. A to jsem ještě vyřadil (respektive přehodil na konec) hned na startu asi 15 extended soundtracků k seriálu 24 hodin, které by mi z poslechu udělaly na začátku poměrně jednotvárnou záležitost a áčko bych kvůli nim zdárně nepřelezl. Nene, chtěl jsem si naopak užít co největší rozptyl hudebních žánrů. V nastoleném tempu se na nějaké světlo na konci tunelu dokoušu možná příští léto, do konce letoška to určitě nestihnu.
Nebyl bych to já, abych si takovouto věc nepřevedl do tabulek s kolonkami a neudělal si aspoň základní statistiku. Když už teda tu revizi své knihovny dělám, tak ať to má nějaký smysl. Že.
Celkem 18 alb si odneslo nejvyšší známku, zde jsou bez nějakého pořadí:
Copak se dostalo na samotnou špičku? Gustavo Santaolalla a jeho soundtrack k filmu 21 gramů. Úžasný film, úžasný multižánrový, emocemi natřískaný soundtrack. Sean Callery — 24 hodin. Extended soundtracky jsem sice přesunul, ale šmahem bych je všechny do topky zařadil. O dvacetčtyřce jsem psal už v jednom z dílů Soundtrack Monday. James Newton Howard — A Hidden Life. James se tu v dalších reportech ještě párkrát objeví. I dnes tu je zastoupen dvakrát, jeho soundtracky mi mluví do duše. Navíc, když se to spojí s krásným filmem. James Horner — A Beautiful Mind. Soundtrack řekněme klasičtějšího pojetí, ale o nic méně krásnější. Max Richter/Lorne Balfe — Ad Astra. Max to bude mít podobně jako JN Howard, pravděpodobně topkou ohodnotím většinu jeho diskografie. Ad Astra není tak emocemi prosycený soundtrack jako jiné jeho počiny, občas ty smyčce zní až kakofonicky, ale to je prostě Max. Alan Stivell — Again. Moje přestupní jízdenka do stanice keltské a tradiční i moderní bretaňské hudby. Alegria — René Dupéré/Cirque du Soleil. Soundtrack k úžasné cirkusové/kaskadérské šou, kterou jsem kdysi viděl naživo a jež se také objevila v Soundtrack Monday. Arctic Monkeys — AM. Arctic Monkeys vůbec neposlouchám, ale tohle album je boží. Ryan Taubert — Anomaly. Atmosferický soundtrack k malému filmu, který jsem neviděl a hádám, že ani neuvidím. Nemá ani záznam na ČSFD. Dolores O’Riordan — Are You Listening? První sólovka krásné Dolores z Cranberries. Arrival — Jóhann Jóhannsson. Další ze soundtracků, které nezní nijak libozvučně, přesto je úžasný. Ninja Tracks — Ascension. Jeden ze zástupců „epic music“, které tu budu mít. Není moc epičtějších songů než jejich Destiny. Asterigos — WeiFan Chang. Hidden gem, vůbec netuším, jak jsem na tento krásný soundtrack narazil. Atlantis – the Lost Tales — Pierre Esteve a Stéphane PICQ. Soundtrack k velmi staré hře s orientálním nádechem. Lenka Dusilová — Baromantika. Aspoň jeden český zástupce. Upřímně jsem to album asi někdy v minulosti uložil do knihovny s nálepkou „někdy si to poslechnu“ a to někdy přišlo až teď. Skvělá deska. Agnes Obel — Aventine. Skvělá deska. Hans Zimmer/James Newton Howard — Batman Begins. Skvělý soundtrack.
Z těch 77 alb bylo 33 soundtracků, 35 klasických CD, 7 kratších EP a 2 singly. Průměrná známka 3.78 (1 — nejhorší, 5 — nejlepší). Aktualizovaný soupis všeho, co jsem zatím poslouchal, naleznete v Google tabulkách na tomto odkaze.
