Japonský animé seriál z let 2004 až 2012 vycházející ze stejnojmenné mangy (komiks kreslený v japonském stylu). V následujícím odstavci se vám v jednom souvětí budu snažit vysvětlil, o čem je zhruba prvních 60 z 366 dílů, které jsem viděl. Udělejte si popcorn, jedeme:
Kurosaki Ichigo je obyčejný teenager (který vidí duchy), jednou ho navštíví dívka Kuchiki Rukia (což je Shinigami, doslova bůh smrti, což jsou bojovníci ze Soul Society, kteří posílají potulující se duchy tamtéž), předá mu své schopnosti tím, že ho probodne svým Zanpakutó (což je duševní meč, který má dva stupně — Shikai a Bankai), takže Ichigo teď na zemi plní její funkci, ale Rukia je za to v Soul Society odsouzena k trestu smrti, načež se Ichigo a parta jeho spolužáků (a jedna kočka) vydávají do Soul Society za její záchranou, což se neobejde bez spousty soubojů s místními 13 kapitány (mezi něž Rukia patřila).
Ano, zní to jako plot movies explained very badly challenge (Star Wars V: mluvící žába přesvědčuje syna, aby zabil svého otce). A je to zhruba setina toho, co se v seriálu děje. Zní to dost praštěně, to beru — rozhodně by mě takovýto popis nedokázal přesvědčit, abych si seriál pustil. Jenže já už ho viděl. A co vypadá praštěně, je do krásné animace zabalený členitý svět s mnoha bočními dějovými linkami a rozsahem emocí od „totální dětinskost“ přes „I’m not crying, you’re crying!“, až po „Fucking EPIC!“.
A přesně na téhle škále se pohybuje i soundtrack, který složil Shiro Sagisu. Od totálně ulítlých japan disco věcí, přes nejdojemnější piano s houslemi, až po mrazivé cosi, z čehož budete mít husí kůži na zádech. V tomhle soundtracku, u kterého si nejsem až tak jistý, jestli obstojí sám o sobě bez znalosti seriálu, je skryté prostě všechno. A pokud se chcete nechat unést něčím, co obvykle na našich obrazovkách neuvidíte, rozhodně si těch prvních 60 dílů (záchrana Rukie) dejte. A s nimi i perfektní soundtrack.
