Dneska si dáme dvoj-soundtrack, protože se jede přes kopírák: britský divadelní režisér Martin McDonagh, skvělí herci, černý humor, fetující trpaslíci, emoce, kde by je člověk nečekal, a tragikomický příběh, kde se každou chvíli stane něco, co převrátí dosavadní průběh filmu vzhůru nohama. V Bruggách (2008) i ve Třech billboardech kousek za Ebbingem (2017) je toho všeho dostatek.
McDonagh, kerý si zároveň píše scénáře pro filmy i divadelní hry, je totiž zvyklý z divadelních prken držet postavy na pětníku. Dějové linie se postupně prolínají, všichni se potkávají se všemi a jsou nucení interagovat v rámci malé scény. A když k tomu má po ruce skvěle hrající skvělé herce (Colin Farrell, Brendan Gleeson, Ralph Fiennes v V Bruggách; Sam Rockwell (Oscar), Frances McDormand (taktéž), Woody Harrelson (nominace) v Billboardech, kteří ze sebe dokážou vyždímat kdejakou emoci, je to pak radost pohledět.
K oběma filmům složil hudbu Američan Carter Burwell, což je soundtrackový rutinér s desítkami zářezů na pianu. A jsou jako den a noc. K Bruggám, což byl o dost intimnější film s dvěma protagonisty, kteří čelí vnitřnímu konfliktu, se dočkáme pomalého piána. Billboardy, kde je hlavní postavou nasraná fortelná matka mrtvé dcery, kterou byste v noci (ani ve dne) potkat nechtěli, jsou plné strunných nástrojů — mandolína, kytara.
