Čtenářský deník

Čtenářský deník: Pes Baskervillský — Arthur Conan Doyle (3/2021)

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů

Holmes je všeobecně známá postava. Pravděpodobně není kultury, do které by nebyl uveden, takže i ten největší analfabet o něm někdy slyšel. Já jsem se s ním dosud setkával pouze na obrazovkách či na velkém plátně (moderní pojetí Cumberbatch & Freeman mě bavilo podstatně více, než nudný Downey Jr. & Law).

Pes Baskervillský, nejslavnější případ Sherlocka Holmese, se pro mně tedy stal vstupní branou i do Sherlocka knižního. Pravděpodobně bych tento případ měl číst až později, pokud bych chtěl dodržet nějaké pořadí, v jakém knihy pan Doyle vydával, ale příběh je to natolik soběstačný, že to v podstatě nevadilo.

Pokračovat ve čtení →
Čtenářský deník

Čtenářský deník: Tři kamarádi & Černý obelisk — Erich Maria Remarque (1 a 2/2021)

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů
Erich Maria Remarque
Erich Maria Remarque

Loňský rok byl co se knih týče prachbídný. Raději bych ani nezmiňoval, kolik knih jsem přečetl, protože se toto číslo limitně blížilo k jedničce. Ach, ostuda! Ale co se dá dělat, psaní mě loni bavilo více, takže na čtení tolik času nezbývalo. Rád bych ale poměr trochu vyvážil, proto jsem rok 2021 začal opět více číst.

Abych se hned nevrhl do neprobádaných vod, začal jsem něčím, co je mi známé a co mně zatím nikdy nezklamalo. Erich Maria Remarque jistojistě patří do mých pěti nejoblíbenějších autorů, žádná z jeho knih mě nikdy nezklamala, naopak: stránky jsem vždycky zhltnul a nejednou mně mrzelo, že Remarque psal knihy spíše útlé. Hrozně rád bych si od něj přečetl nějakou delší knihu či ságu. Jistou útěchou mi může být, že jsem se ještě neprokousal všemi jeho romány, nějaká překvapení tak na mně nadále čekají.

Pokračovat ve čtení →
Oscarové kraťasy

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2005 & kde je zhlédnout

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů

Po delší odmlce se podíváme na další ročník Oscarových animovaných kraťasů a hned na začátek mohu říci, že tohle je podle mého hodnocení zatím nejpovedenější ročník (a podle ČSFD jeden z nejlepších). Připravte se, protože všechny filmy stojí za to.

1. Badgered — Sharon Colman

Badgered — Sharon Colman
Badgered — Sharon Colman

Představte si, že jste starý unavený jezevec, který si chce v klidu odpočívat ve své noře vykutané v obyčejném kopci. Jenže ty zatracené vrány nad vámi by pořád jen krákaly a váš spánek se promění v přerušované utrpení. To nejhorší vás ale teprve čeká, protože váš kopec má sloužit jako skladiště raket krátkého doletu.

Pokračovat ve čtení →
Filmy

Nejlepší filmové trailery — část druhá

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů

Nedávno vyšel první díl nejlepších trailerů, ve kterém přistála várka deseti ukázek. V druhém díle přináším dalších deset a opět půjde o devět filmových a jednu bonusovou herní ukázku.

Počátek (2010)

Christopher Nolan poprvé. A hned těžký kalibr s Počátkem, jehož trailerový styl začali postupně kopírovat snad všichni. Schválně, kolikrát jsme od té doby slyšeli v traileru zvuk, jež zahraniční fandové pojmenovali BRRRAAAAAAM? Mockrát, a setkáváme se s tím dodnes, ale Počátek to všechno odstartoval.

Ale co naplat, trailer to byl výborný a přesvědčil mě ke dvěma návštěvám kina. Originální snový svět, perfektní casting (kromě Nolanových stálic hlavně DiCaprio) a příslib velké akce. Taky jsem díky traileru objevil Zacka Hemseyho, jehož song Mind Heist v ukázce slyšíte. Pro pobavení si můžete pustit i a capella verzi traileru, nejlépe hned po zhlédnutí toho původního.

Pokračovat ve čtení →
Interview

Interview: game designer Tomasz Ostafin

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 1 komentář
Pape & Tura

Gris, Unravel, Machinarium, Seasons After Fall… In recent years, I’ve been cherry-picking videogames a lot and they have several features in common: they have beautiful game-design and usually are simple platformers or point-and-click adventures. And I also appreciate when the game is accompanied with a beautiful soundtrack (see Soundtrack Monday for Machinarium, Gris, Seasons After Fall and Unravel).

All these features are present in a new game called Papetura from a Polish game designer and developer Tomasz Ostafin. Tomasz has been developing the game by himself for several years now (see official website and Steam page). What makes Papetura so original is obvious at the first glance: it’s made completely out of paper. Yes — every single level, all the characters, every corner of the game was built from a real paper models. Tomasz had to build it from paper first, then arrange all the lights, make photographs, post-process them in Photoshop and then transfer them to the game engine, where the whole world came to life thanks to animations.

I really like such original games, so I asked Tomasz for an interview. He will walk us through the whole process of creating Papetura, share his sources of inspiration, explain how studies of architecture helped him in the development, and how Amanita games (czech based developer studio) helped to start his game-designer career.

Pokračovat ve čtení →
Rozhovory

Rozhovor: herní designer Tomasz Ostafin

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů
Pape & Tura
Pape & Tura

Gris, Unravel, Machinarium, Seasons After Fall… Poslední roky jsem si hry dost vybíral a většinou mají několik společných znaků: po designové stránce unikátní hry, dost často jednoduché plošinovky či point-and-click adventury. A s krásným soundtrackem (viz Sountrack Monday pro Machinarium, Gris, Seasons After Fall i Unravel).

Všechny tyto znaky má i nová hra od polského herního designéra a vývojáře Tomasze Ostafina, který již několik let v jednom člověku vyvíjí originální hru Papetura (viz oficiální web hry a Steam stránka). V čem je Tomaszova hra originální poznáte na první pohled: celá je vyrobená z papíru. Ano, každá jednotlivá obrazovka, každá postava, každý kout měl reálnou předlohu, kterou Tomasz nejdříve vyrobil z papíru, nasvítil, nafotil a převedl do herního enginu, kde celý svět obživl díky animacím.

Protože mám tyto originální hry moc rád, požádal jsem Tomasze o rozhovor. V něm nám přiblíží celý proces tvorby Papetury, prozradí zdroje své inspirace, jak mu při vývoji pomohla studia architektury, ale například také to, co má Papetura společného s českým herním studiem Amanita games.

Pokračovat ve čtení →
Filmy

Nejlepší filmové trailery — část první

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů

Filmový trailer je úžasná dvousečná zbraň. Když je udělaný dobře, dokáže skvěle navnadit na nadcházející film. Mráz vám běhá po celém těle, hudba se vám vpíjí pod kůži a vy si ho pouštíte dokola a dokola až do té doby, než se můžete na biják vydat do kina. Pak nastanou dva možné scénáře: film vám dá na trailer zcela zapomenout, protože se setsakramentsky povedl. Trailer už nepotřebujete, protože film, na který vás trailer celou dobu připravoval a teasoval, se zařadí mezi vaše oblíbené snímky a dál vzpomínáte hlavně na něj.

Na opačné straně spektra jsou ty filmy, u nichž je nabušený trailer to nejlepší, co vám po něm zůstane. A mně osobně se tohle stává dost často, a můžu si nadávat tak akorát sám sobě. Za to, že jsem se nechal opít rohlíkem a hype si nechat vystoupat v hlavě do nejvyšších pater. Zažil jsem to už mnohokrát předtím: trailer zkrátka ukazuje to nejlepší a má jediný úkol: přitáhnout do kina platícího diváka. V tu chvíli už je vlastně jedno, jestli se film přehoupl přes laťku traileru, protože mince zacinkaly, konverze proběhla a trailer splnil svůj účel.

Za ta léta jsem nakoukal dost trailerů a vybral jsem dvacítku svých nejoblíbenějších, které si čas od časů pustím a nechám se znova pohltit. V první části předkládám prvních deset z nich — bez jakéhokoliv pořadí.

Pokračovat ve čtení →
Běh

Každodenní běh: po prvním měsíci

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů

Pokračování tohoto článku naleznete v článcích Každodenní běhání po půl roce a Každodenní běhání po roce.

Blížil se pošmourný podzim, ráno se teploměr držel zuby nehty nad nulou a já si po pár týdnech odpočinku od běhu (rozuměj: nechtělo se mi) říkal, jak se nakopnout. Jak se donutit či spíše namotivovat k pravidelnějšímu běhu, který se letos moc nedařil. Měl jsem chvíle světlé a měl jsem i týdny, kdy jsem neběhal vůbec. A chtěl jsem s tím něco udělat.

Kdesi nad Grunou
Hřeben mezi Grunou a Bohdalovem

V první fázi jsem si řekl, že vyzkouším běhat celý jeden týden a dál uvidím. Hecnul jsem se a dal si osobní výzvu „7×7“ — každý den po dobu kalendářního týdne 7 kilometrů. Ráno, hned po probuzení, nalačno. To se mi ještě nikdy nepodařilo, vždycky jsem měl mezi běhy minimálně denní pauzy, které se občas staly dvoudenními. Nezřídka se k tomu přidal třetí den a občas už z toho byl týden nebo dva bez běhu. Takto ne.

Pokračovat ve čtení →
Mluvené slovo

Zvony smrti: tip na rozhlasovou detektivku

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů
Zvony smrti - Ernst Hall
Zvony smrti – Ernst Hall

Jihoanglické městečko Clinsbrough se pomalu zahaluje do tmavého hávu šitého z černočerné tmy. Nad nedalekým Ďáblovým močálem své prsty roztahuje mlha a kolem věže kostela Svatého Mikuláše, který se tyčí na kopci půl míle od města, se prohání chladný podzimní vánek. Do tichého večera se náhle zařízne zvuk kostelního zvonu ostrý jako břitva. Čas jako by se v tu chvíli zastavil, jen vibrace zvonu vzbuzuje iluzi jakéhokoliv pohybu.

Zastavil se i starý kostelník West. Před chvílí kostel zamknul a byl právě na cestě domů do nedalekého městečka, ale teď jakoby útroby kostela ožily. Zatemnila mu kořalka mysl? Byl zvuk kostelního zvonu jen výmysl čiré fantasie? Vydává se nazpět a potkává rozrušeného reverenda Rosse, který byl taktéž přilákán nečekaným hromobitím. Není pochyb o tom, že zvon se opravdu proti veškeré logice rozezněl a poslal do sychravého večera signál, že něco není zcela v pořádku.

Pokračovat ve čtení →
Cestování

Trip report z Polska, část první: Sanok

Publikováno od autora: Michal Kobelka / 0 komentářů

Rok 2020 pravděpodobně nebude vzpomínán coby rok cest kolem světa a objevů prastarých civilizací. S podivem vlastním proto nyní sepisuju trip report z první ze dvou cest do Polska, které se letos podařilo uskutečnit — pandemii navzdory. Ale vezmeme to popořádku, tedy prvním výletem do Galerie Zdzisława Beksińského, která se nachází v jihovýchodním polském městě Sanok. Výlet se měl podle plánu uskutečnit v dubnu, jenže tou dobou se (nejen naše) země sevřela do neprodyšných okovů. Ilegální přeshraniční přechod mě nikterak nelákal, tím spíše, že v Polsku byla situace též špatná. Muzea a místa, která jsem chtěl navštívit, byla zavřená nebo velmi omezená ve svém provozu.

Cesta z Linhartic do Sanoku
Cesta z Linhartic do Sanoku

Nastala doba čekání. V médiích se strašilo tím, že dva roky se za hranice našeho Hobitína nemusíme podívat. Ačkoliv jsem minulý režim zažil, jsou moje vzpomínky omezené na to, jak skáču po stole v obýváku a křičím „Ať žije Havej“ některého dne v listopadu 1989 — zavřené hranice si tudíž nepamatuju. Co jsme zažili letos je jen slabý odvar Železné opony a nejde to nijak srovnávat, nicméně i tak mi nastalá situace nebyla vůbec příjemná.

Naštěstí se v půlce června zbourala pomyslná zeď a izolace skončila. A jelikož nikdo negarantoval, jak dlouho bude nový stav platit než dorazí druhá vlna, naplánoval jsem cestu na konec července.

Pokračovat ve čtení →