#36 – Matrix trilogie – Don Davis

Matrix soundtrack – Don Davis

Přelom tisíciletí přinesl do kin neskutečný nášup skvělých a kultovních filmů — pro mně asi jedno z nejlepších období stříbrného plátna. Nad všemi filmy však ční jeden, o jehož popkulturním dosahu a slávě se ve vlhkých snech nesnilo ani tomu nejzarytějšímu fanouškovi cyberpunku, a možná snad ani jeho autorům, sourozencům Wachowským.

V březnu roku 1999 se v kinech objevuje film Matrix, který vzbudil neuvěřitelné pozdvižení. Něco takového jsme dosud neviděli — revoluční triky, revoluční styl (kdo nechtěl mít Morpheusovy brýle a Neovu vystřelovací Nokii, kecá), akční nářez mixovaný filosofickými otázkami, hackingem, záchranou světa. Ten film podle mě nezestárnul a ještě dlouho nezestárne.

Pokračovat ve čtení →

Hold my beer and zaregistruj mě na Gladiator race

Léto 2019. Sedíme s partou u piva a někdo nadhodí: V únoru bude v Lanškrouně Gladiator race, zajdeme? Hec do pranice. To vždycky zafunguje, zvlášť, když už má člověk úsudek značně vychýlený alkoholem. Pro nás nesportovce je ale tohle způsob, jak se na chvíli upnout k nějakému cíli a v rámci možností se na něj připravit. Ale natrénujem, souhlasíme všichni tři, kdo se zavázali do závodu jít. Nechceme se tam přece úplně znemožnit, nechceme z toho mít zážitek z kategorie „hold my beer“

Úsměvy před závodem…

Střih. 22. února 2020, den závodu. Probouzím se s lehkou kocovinou. Včera byla válečná porada u piva, při které jsme se navzájem přesvědčovali, že nemít natrénováno vlastně není zase až takovej problém. Spousta lidí si to tam jde zkusit, nebudeme žádná výjimka. Na poslední chvíli projíždím na počítači překážky, které mě vlastně čekají. Ok, ok, ok… Cha cha cha, ne… Ok, ok, si zlámu hnáty, ok… Něco půjde, něco asi nebudu ani zkoušet, ale většinu bych mohl zvládnout.

Pokračovat ve čtení →

#35 – Bleach – Shiro Sagisu

Bleach — Shiro Sagisu

Japonský animé seriál z let 2004 až 2012 vycházející ze stejnojmenné mangy (komiks kreslený v japonském stylu). V následujícím odstavci se vám v jednom souvětí budu snažit vysvětlil, o čem je zhruba prvních 60 z 366 dílů, které jsem viděl. Udělejte si popcorn, jedeme:

Kurosaki Ichigo je obyčejný teenager (který vidí duchy), jednou ho navštíví dívka Kuchiki Rukia (což je Shinigami, doslova bůh smrti, což jsou bojovníci ze Soul Society, kteří posílají potulující se duchy tamtéž), předá mu své schopnosti tím, že ho probodne svým Zanpakutó (což je duševní meč, který má dva stupně — Shikai a Bankai), takže Ichigo teď na zemi plní její funkci, ale Rukia je za to v Soul Society odsouzena k trestu smrti, načež se Ichigo a parta jeho spolužáků (a jedna kočka) vydávají do Soul Society za její záchranou, což se neobejde bez spousty soubojů s místními 13 kapitány (mezi něž Rukia patřila).

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2018 & kde je zhlédnout

Když jsem sepisoval první článek o krátkometrážních animácích nominovaných na Oscara, nečekal jsem, že mě to tolik chytí. Nikdy jsem na kraťasy nekoukal, ale hned první pětice filmů mě hodně nadchla. Navíc jsem díky nim objevil i nové skladatele a hudebníky. Takže bylo jasno: půjdu po jednotlivých ročnících do minulosti a budu filmy krátce hodnotit.

Pokračovat ve čtení →

#34 – Noční zvířata – Abel Korzeniowski

Abel Korzeniowski — Nocturnal Animals

Mnohovrstevnatý film z roku 2016 od režiséra/módního návrháře Toma Forda s Amy Adams, Jakem Gyllenhaalem a Michaelem Shannonem v hlavních rolích. Snímek drsný, dojemný a hodně působivý — při některých scénách jsem měl co dělat, abych nemusel odvrátit zrak (úvodní titulky jsem musel přeskočit úplně, což se mi u žádného filmu nestalo), jiné jsou naopak nádherně nasnímané, včetně krásných záběrů na texaskou krajinu či mravenčení v L.A.

Soundtrack složil Polák Abel Korzeniowski a nechal jej zahrát šedesátihlavým orchestrem. Jde tedy o klasický soundtrack plný smyčců, hodně rozmáchlý a melodický, jako ze staré školy. Podle mě je to dokonalá emoční vrstva pro už tak vrstevnatý film, který pendluje mezi mnohými tématy a spojuje několik vyprávěcích linek. Pro mně nejlepší film posledních let a soundtrack k tomu hodně přispěl. Více jsem se o filmu rozpovídal v předchozím článku.

Pokračovat ve čtení →

Citroën Berlingo III: koupě a zkušenosti po 5000 km

Nejdříve trochu obsáhlejší úvod do toho, proč jsme vůbec museli kupovat nové auto. Zkraje loňského roku jsme se dozvěděli, že se naše potomstvo rozroste o další kousek (to jsme si ještě naivně mysleli, že do třetice to bude holka, cha). Kromě toho, že jsme samozřejmě byli rádi (a také překvapeni), jsme museli začít řešit menší či větší „problémy“, z čehož největším problémem byla logistika.

Do našeho tehdejšího auta (Ford Grand C-Max II, viz inzerát) se tři sedačky vedle sebe nevešly – není se co divit, na trhu není zrovna moc aut, do kterých by se tři plnohodnotné dětské sedačky daly vměstnat, viz tato tabulka. (Nepočítám do toho sedmimístná auta, kde kvůli umístění dětské sedačky ve třetí řadě hodně ubývá ze zavazadlového prostoru. A s malými dětmi většinou při cestování potřebujete kočár a další věci, takže to taky není zrovna ideální řešení.)

Citroën Berlingo III
Pokračovat ve čtení →

Nocturnal Animals

Mozaikovité a mnohovrstevnaté filmy, u kterých si výsledný obraz skládám postupně z malých střípků, mám hodně rád. Oceňuji, když se zápletka neodhalí hned v prvních minutách. Naopak — pokud dojde k rozuzlení až na úplném konci, považuju to za dobrou práci scénáristů a udržuje mě to v napětí až do závěrečných titulků. Proto se mi hodně líbily filmy 21 gramů (2003, Iñárritu), Crash (2004, Haggis), Babel (2006, opět Iñárritu) i Požáry (2010, Villeneuve) a mrzí mě, že podobných filmů nevzniká více.

Amy Adams — Nocturnal Animals
Amy Adams — Nocturnal Animals
Pokračovat ve čtení →

#33 – Transformers – Steve Jablonsky

Steve Jablonsky – Transformers

Rok 2007, do kin vtrhávají první Transformeři (a v podstatě taky poslední, co za něco stáli). Režisér Michael Bay, megaloman a král blockbusterů, si konečně nemusel vymýšlet složité kličky ve scénáři, jak někam nahnat spoustu aut a nechat je ve zpomaleném záběru vybouchnout. Protože Transformers jsou přesně o tom: o autech měnících se na roboty, kde často něco vybouchne (ve zpomaleném záběru).

A zatraceně dobře to funguje — když člověk přijme fakt, že tohle je film vytvořený z čisté lásky k letním popcornovkám, v němž se neřeší, jak Bumblebee navštěvuje psychiatrickou poradnu, protože ho všechno to zabíjení trápí na duši. Tady se musí vypnout mozek a konzumovat přepálené záběry na epické roboty a sexy Megan Fox.

Pokračovat ve čtení →

Interview: french composer Nicolas Martin

Mémorable

When I was reseaerching for my latest blog post about Oscar nominees in Short Animated Movies category, I didn’t really expect to find new composer which I would like instantly. But it happened – I learned about french composer Nicolas Martin (official website) who had composed soundtrack for the movie Mémorable. I was trying to find out more about Nicolas, but with no luck – no interviews, no biography (just short annotation on his official website).

It crossed my mind that I could interview Mr. Martin (which is something I’ve never done before), and I contacted him on Soundcloud where I listened to his movie soundtracks. I asked him for short interview and I’m glad he agreed – he seemed he’s as happy as I am about the interview.

Pokračovat ve čtení →

Rozhovor: francouzský skladatel Nicolas Martin

Mémorable

Když jsem si dělal průzkum pro předchozí článek o krátkých animovaných filmech nominovaných na letošního Oscara, nečekal jsem, že zároveň objevím nového skladatele, jehož hudba se mi bude velmi líbit. Stalo se – ke krátkém filmu Mémorable (profil na ČSFD) složil hudbu francouzský skladatel a hudebník Nicolas Martin (viz jeho webové stránky). Hledal jsem, hledal, ale kromě pár vět na jeho webu jsem o něm moc informací nenašel. Žádný rozhovor, biografie apod.

Napadlo mě tedy, proč se ho na věci, které mě zajímají, nezeptat přímo. Oslovil jsem ho přes Soundcloud, kde jsou jeho soundtracky zdarma dostupné. Požádal jsem ho o rozhovor a jsem rád, že souhlasil, protože na odpovědích bylo vidět, že z rozhovoru má stejnou radost, jako já. Jde o můj vůbec první rozhovor s kýmkoliv, takže jsem se prostě ptal hlavně na to, co mi přijde zajímavé.

Pokračovat ve čtení →