Contemporary classical, minimalistic & melancholic music list

Rád bych vám představil několik skladatelů / umělců / skladeb / alb z mého oblíbeného hudebního žánru (či rozmezí žánrů). Bude to jen nesetříděný seznam všeho, co osobně poslouchám, taková malá bublina, do které občas pronikne nový umělec či skladba, ale kterou aktivně nerozšiřuju hlubším studiem. Zkusím si u každého kousku vybavit, jak se ke mně dostal a u všeho zkusím dodat odkazy na YouTube nebo jiný stream, ať se můžete zaposlouchat jediným kliknutím.

Pokračovat ve čtení →

#30 – Temný úsvit – Klaus Badelt

Temný úsvit - Klaus Badelt - soundtrack
Temný úsvit – Klaus Badelt – soundtrack

Film z roku 2006 od německého režiséra Wernera Herzoga vychází ze skutečného příběhu amerického pilota Dietera Denglera, který za vietnamské války havaroval při své první misi s letounem nad Laosem, byl uvězněn a mučen místními povstalci. Ale ani to nezlomilo jeho optimismus, vymýšlel plán útěku pro sebe a své spoluvězně… Dostat se z lágru přitom byl ten nejlehčí krok, protože všude kolem se ‚ rozprostírala neprostupná džungle, kde buď pojdete hlady, nebo se sami stanete kořistí.

Pokračovat ve čtení →

#29 – Nedotknutelní – Ludovico Einaudi

Ludovico Einaudi - Intouchables soundtrack
Ludovico Einaudi – Intouchables

Píše se rok 2011 a ve Francii vzniká film, který obletí svět. Včetně Česka, kde tento film viděl snad každý. A pokud zrovna vy ne, tak to napravte. Hořká komedie o tom, jak si k sobě najdou cestu dvě naprosto rozdílné povahy, navíc z opačného spektra společnosti, je podepřená pravdivým příběhem. Aristokrat Phillipe, toho času upoután na vozík, a jeho ošetřovatel Driss, toho času nezaměstnaný flákač, a jejich společná chemie, díky které se na tenhle film rádi podíváte znova.

Pokračovat ve čtení →

Ludovico Einaudi v reklamě na SONY Blu-Ray

Přeně tuhle reklamu jsem někdy zkraje roku 2008 viděl v kině před filmem P.S. I Love You a následně jsem strávil celý večer googlením, co je to za skladbu (Ludovico Einaudi – Primavera). Od té doby je Ludovico Einaudi už navždy můj oblíbený skladatel a klavírista. A ta reklama vypadá skvěle i dneska.

#28 – Sedm – Howard Shore

Sedm — Howard Shore

Píše se rok 1995 a Brad Pitt do kin posílá dva kultovní filmy: 12 opic od Terryho Gilliama a Sedm od Davida Finchera. Pokud jste Sedm dosud neviděli, tak se jedná o jeden z nejlepších filmů, a to nejen v rámci svého žánru detektivky/thrilleru (na ČSFD 5. místo). Neustálý déšť stékající v provázcích vody z šedých mračen a do toho dva detektivové sledující počínání sériového vraha, který je vždy o krok před nimi, a vede je přesně tam, kam potřebuje. Až dojde k finále, u kterého vám spadne čelist a máte chuť jít na frontální lobotomii a užít si ten film znova poprvé.

Kanadský skladatel Howard Shore, to je hlavně Pan prstenů. Kdybych si měl vybrat mezi Sedm a Pánem prstenů, vyhrál by to na plné čáře Frodo a jeho parta, už jen kvůli skladbě Hope and memory. Ale soundtrack k Sedm je tak temný a zároveň tak podmanivý, že ho sem musím zařadit. I kvůli tomu filmu — pokud jste ho neviděli, mrkněte na něj, je na Netflixu.

Pokračovat ve čtení →

#27 – Gris – Berlinist

Berlinist – Gris

Soundtrack Monday se překlápí do druhé půlky a musím se opět vrátit ke hrám, konkrétně ke hře GRIS od španělského nezávislého studia Nomada, pro nějž je GRIS rok starou prvotinou, a kterou jsem konečně rok od vydání měl možnost si zahrát. Velmi spletitou cestou se dali dohromady dva programátoři a jeden ilustrátor s cílem vytvořit hru kompletně dle vlastních představ, bez bariér velkého studia, které by jim diktovalo, jak má výsledek vypadat. Hru, která víc než cokoliv jiného připomíná cestování ve vlastních snech a hledání své podstaty.

Pokračovat ve čtení →

Dojmy ze hry GRIS

Podvědomě tuším, že se blíží konec. Hra mi to naznačuje, a já si v duchu říkám: ne, prosím ne, ještě není ten správný čas něco tak krásného ztratit. Za pár minut už na obrazovce ubíhají závěrečné titulky a já němý sedím a přemýšlím, co jsem právě prožil. Proč všechny hezké věci musí jednou skončit?

Pokračovat ve čtení →

#26 – Sám doma – John Williams

Sám doma – John Williams

Dneska čistě tematicky, protože u nás na Vánoce Sám doma prostě nemůže chybět. Z čehož mi vychází, že jsem to viděl už tak pětadvacetkrát. Nebudu se zdržovat Johnem Williamsem, kterého jsem tu probíral v rámci Jurského parku. Mohl bych od něj vybrat 5 známějších věcí, ale když jsou ty Vánoce…

Pokračovat ve čtení →