#29 – Nedotknutelní – Ludovico Einaudi

Ludovico Einaudi - Intouchables soundtrack
Ludovico Einaudi – Intouchables

Píše se rok 2011 a ve Francii vzniká film, který obletí svět. Včetně Česka, kde tento film viděl snad každý. A pokud zrovna vy ne, tak to napravte. Hořká komedie o tom, jak si k sobě najdou cestu dvě naprosto rozdílné povahy, navíc z opačného spektra společnosti, je podepřená pravdivým příběhem. Aristokrat Phillipe, toho času upoután na vozík, a jeho ošetřovatel Driss, toho času nezaměstnaný flákač, a jejich společná chemie, díky které se na tenhle film rádi podíváte znova.

Pokračovat ve čtení →

Ludovico Einaudi v reklamě na SONY Blu-Ray

Přeně tuhle reklamu jsem někdy zkraje roku 2008 viděl v kině před filmem P.S. I Love You a následně jsem strávil celý večer googlením, co je to za skladbu (Ludovico Einaudi – Primavera). Od té doby je Ludovico Einaudi už navždy můj oblíbený skladatel a klavírista. A ta reklama vypadá skvěle i dneska.

#28 – Sedm – Howard Shore

Sedm — Howard Shore

Píše se rok 1995 a Brad Pitt do kin posílá dva kultovní filmy: 12 opic od Terryho Gilliama a Sedm od Davida Finchera. Pokud jste Sedm dosud neviděli, tak se jedná o jeden z nejlepších filmů, a to nejen v rámci svého žánru detektivky/thrilleru (na ČSFD 5. místo). Neustálý déšť stékající v provázcích vody z šedých mračen a do toho dva detektivové sledující počínání sériového vraha, který je vždy o krok před nimi, a vede je přesně tam, kam potřebuje. Až dojde k finále, u kterého vám spadne čelist a máte chuť jít na frontální lobotomii a užít si ten film znova poprvé.

Kanadský skladatel Howard Shore, to je hlavně Pan prstenů. Kdybych si měl vybrat mezi Sedm a Pánem prstenů, vyhrál by to na plné čáře Frodo a jeho parta, už jen kvůli skladbě Hope and memory. Ale soundtrack k Sedm je tak temný a zároveň tak podmanivý, že ho sem musím zařadit. I kvůli tomu filmu — pokud jste ho neviděli, mrkněte na něj, je na Netflixu.

Pokračovat ve čtení →

#27 – Gris – Berlinist

Berlinist – Gris

Soundtrack Monday se překlápí do druhé půlky a musím se opět vrátit ke hrám, konkrétně ke hře GRIS od španělského nezávislého studia Nomada, pro nějž je GRIS rok starou prvotinou, a kterou jsem konečně rok od vydání měl možnost si zahrát. Velmi spletitou cestou se dali dohromady dva programátoři a jeden ilustrátor s cílem vytvořit hru kompletně dle vlastních představ, bez bariér velkého studia, které by jim diktovalo, jak má výsledek vypadat. Hru, která víc než cokoliv jiného připomíná cestování ve vlastních snech a hledání své podstaty.

Pokračovat ve čtení →

Dojmy ze hry GRIS

Podvědomě tuším, že se blíží konec. Hra mi to naznačuje, a já si v duchu říkám: ne, prosím ne, ještě není ten správný čas něco tak krásného ztratit. Za pár minut už na obrazovce ubíhají závěrečné titulky a já němý sedím a přemýšlím, co jsem právě prožil. Proč všechny hezké věci musí jednou skončit?

Pokračovat ve čtení →

#26 – Sám doma – John Williams

Sám doma – John Williams

Dneska čistě tematicky, protože u nás na Vánoce Sám doma prostě nemůže chybět. Z čehož mi vychází, že jsem to viděl už tak pětadvacetkrát. Nebudu se zdržovat Johnem Williamsem, kterého jsem tu probíral v rámci Jurského parku. Mohl bych od něj vybrat 5 známějších věcí, ale když jsou ty Vánoce…

Pokračovat ve čtení →

Dcera – Daria Kaščejevová

Nedávno jsem zde zmínil krátký animovaný film Negative Space o nefunkčním vztahu syna s otcem. Krátce na to se objevil další krátký animovaný film od Darie Kaščejevové (narozena v Tádžikistánu, později žila v Rusku, nyní už 5 let v Česku). Ta svůj snímek Dcera točila více než 2 roky jako ukončovací bakalářskou práci na pražském FAMU.

Dcera – Daria Kaščejevová
Pokračovat ve čtení →

#25 – Seasons After Fall – Yann van der Cruyssen

Seasons After Fall – Yann van der Cruyssen

Pokračuju v soundtrackové herní sérii, tentokrát kreslená adventura z roku 2016 s liškou v hlavní roli — Seasons after Fall. Je to jednoduchá skákačka, jejíž kouzlo tkví v ručně kreslené grafice, takže si občas připadáte jako byste procházeli nějakou malbou. Kde hra ztrácí příběhem a hratelností, tam získává v prezentaci vizuální i hudební.

Soundtrack složil mladý Francouz Yann van der Cruyssen pro smyčcové kvarteto (2x housle, viola, cello) a je to hodné melodický i soundtrack. Nedokážu to přirovnat ani zařadit, ten zvuk i melodie jsou celkem specifické. Celé CD si můžete poslechnout na Bandcampu.

Pokračovat ve čtení →