Dnešní soundtrack monday bude o TÉ HŘE. Té hře, která se ke mně nějakým náhodným způsobem zakutálela kolem roku 2000, a kterou mnozí považují za nejlepší hru všech dob (mně nevyjímaje). V pradávných časech se spousta her vyrojila tak nějak náhodně — internetové herní magazíny ještě nebyly na světě, masivně se pirátilo. A tak se jednoho dne objevilo CD s latinským nápisem a člověk vůbec netušil, co od toho čekat.
A dočkal se neskutečně propracovaného cyberpunkového světa, který nechal zcela na hráčovi, jak si jej z vlastního pohledu užije (stealth, hacker, rambo-style, you name it). Spolu s možností ovlivnit skvělý příběh zcela zásadními způsoby (hra má několik konců) tak jde o velmi variabilní hru, ve které jsem i po desátém dohrání dokázal najít nové a nové lokace, rozhovory, příběhové linky.
Na počátku tisíciletí ještě 3D střílečky neměly tendenci hráčům poskytnout víc než bezhlavou řežbu, ale právě hry Deus Ex a před ním Half-Life z roku 1998 stály u zrodu nového trendu. Příběh je ve hře úžasně propracovaný, odehrává se v roce 2052 v době tělních nanoimplantátů, biomodifikací, robotů, ale také velké korupce, korporací, které svým vlivem přerostly národní vlády, terorismu a globální pandemie smrtící nemoci.
Hudbu má na svědomí trio skladatelů Alexander Brandon, Michiel van den Bos a Dan Gardopee. Představte si mix techna, elektroniky, piana, ambientu, klasiky… Jde to těžko, já vím, ale za poslech to stojí. Jednotlivé skladby se od sebe dost liší, hra vás zavede do mnohých koutů světa, takže jsou i lokálně zabarvené — Hong-Kong zní jinak než Paříž apod. Soundtrack, stejně jako hra, je tedy velmi rozmanitý, a oboje velmi doporučuji… už asi tak 20 let.
