Michal Kobelka

Dnešní soundtrack monday bude o TÉ HŘE. Té hře, která se ke mně nějakým náhodným způsobem zakutálela kolem roku 2000, a kterou mnozí považují za nejlepší hru všech dob (mně nevyjímaje). V pradávných časech se spousta her vyrojila tak nějak náhodně — internetové herní magazíny ještě nebyly na světě, masivně se pirátilo. A tak se jednoho dne objevilo CD s latinským nápisem a člověk vůbec netušil, co od toho čekat.

A dočkal se neskutečně propracovaného cyberpunkového světa, který nechal zcela na hráčovi, jak si jej z vlastního pohledu užije (stealth, hacker, rambo-style, you name it). Spolu s možností ovlivnit skvělý příběh zcela zásadními způsoby (hra má několik konců) tak jde o velmi variabilní hru, ve které jsem i po desátém dohrání dokázal najít nové a nové lokace, rozhovory, příběhové linky.

Další herní soundtrack, tentokrát výlet zpátky do hluboké minulosti prvních Playstationů, které se jednoho dne okolo roku 1997 objevily u bratrance se sestřenicí. A začala doba víkendových pařeb, kdy jsme si PS1 brávali i s televizí k babičce na vesnici — ty hry se samy neodehrajou, že. Tekken (Eddy Gordo a jeho capoeira!), Total Drivin nebo Crash Bandicoot, to je moje dětství.

Nejhezčí vzpomínky mám ale na hru Pandemonium!, která nás uchvátila tak, že jsme byli schopni hrát ji pořád dokola (a nikdy jsme ji nedohráli, protože byla dost těžká). Je to klasická skákačka, která se odehrává v magickém světě plném létajících zámků v oblacích, obrovských stromů a vysokých hor, které vidíte na pozadí a víte, že se k nim pomalu blížíte, roztodivných potvor. Design této hry je tak krásný a rozmanitý, že ve mně probudil touhu se v tom světě reálně pohybovat a mnohokrát se mi o něm zdálo.

České adventury mají docela dlouhou tradici. Pamětníci vzpomenou na série Polda, Horké léto nebo ne-sériové kousky (Ve stínu havrana, Gooka, Tajemství oslího ostrova). Zpravidla byl součástí hry „typický český humor” zesílený praštěným dabingem českých komiků a příběhem, co nedával smysl. Je jasné, že taková hra se těžko mohla prosadit za hranicemi českého herního rybníčku.

Ve studiu Amanita Design na to šli jinak: vytvářejí roztomilé adventury, které jsou jednak krásné po grafické stránce, a jednak nemají žádné jazykové bariéry, díky čemuž se jich po světě prodaly miliony. Co začalo v roce 2003 jako diplomová práce Jakuba Dvorského (hra Samorost) se postupně rozvinulo do jednoho z velmi respektovaných studií, které vydalo několik oceněných her.