Krátké animované filmy nominované na Oscara 2015 & kde je zhlédnout

Osmaosmdesátý ročník Oscarů před námi. Při zhlédnutí prvních tří filmů jsem si říkal, že asi výběrčí komisi někdo do kafe hodil projímadlo, takže vybrali narychlo prvních pět filmů, které jim přišly pod ruku, aby stihli odběhnout na záchod. Poslední dva filmy naštěstí dojem z tohoto ročníku zachránily, alespoň to bylo letos zajímavé.

1. Svět zítřka (World of Tomorrow) — Don Hertzfeldt

World of Tomorrow — Don Hertzfeldt
World of Tomorrow — Don Hertzfeldt

První film a první pocit „what the fu*k did I just watch?”. Říkal jsem si, že mě film totálně minul z důvodu únavy, druhý den jsem si jej tedy pustil znova. Ne, únavou to nebylo, i napodruhé mi film přišel jako slátanina a litoval jsem, že jsem mu věnoval zbytečných 15 minut navíc. Film má dobré hodnocení (na ČSFD pěkných 77 %), názory jsou ale hodně polarizované a já patřím ke skupině diváků, které se film nelíbil.

Možná by filmu pomohla větší střídmost, protože od začátku do konce se zde objevují nové a nové motivy. Chvílemi jsem měl problém držet pozornost a všechny věci vnímat a přemýšlet o nich. V jednu chvíli se nastíní důležitá myšlenka, ale hned o moment později je přebita novou, zcela nesouvisející věcí. A takto se to opakuje několikrát, po chvíli mě to přestalo zajímat a jen jsem čekal na konec.

Pokračovat ve čtení →

#39 – Perfect sense – Max Richter

Dnešní soundtrack monday bude o filmu, který jsem se chystal zařadit delší dobu (protože Max Richter), ale právě teď se to jeví tak nějak příhodné. Slyšte příběh o filmu, jehož ústředním tématem je virová (?) nákaza, která postupně celé lidstvo připraví o většinu smyslů — nejdříve čich, poté chuť a nakonec sluch („Ztráta čichu a chuti může být známkou nákazy koronavirem, naznačují výzkumy“ — ČT24, 23. března). Jak s obyčejným člověkem zamává ztráta smyslů? A co nastalé kataklyzma udělá s celým lidstvem, když se to stane naráz a všem? Film na to odpovídá celkem explicitně.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2016 & kde je zhlédnout

Čtvrtá zastávka u oscarových krátkometrážních filmů, tentokrát ročník 2016 s pěti velmi rozmanitými snímky. S chutí do nich:

1. Ptáčátko (Piper) — Alan Barillaro & Marc Sondheimer

Piper — Alan Barillaro & Marc Sondheimer
Piper — Alan Barillaro & Marc Sondheimer

Roztomilá Pixarovka a pozdější vítěz oscarového souboje. Po technické stránce je film skvělý, i po těch pěti letech vypadá úžasně. A to i přesto, že se animují obvykle hodně náročné věci — voda, písek, peří (viz článek o natáčení). Mám silný pocit, že jsem ho viděl už v době vydání (film běžel před filmem Hledá se Dory).

Je o mláděti sluky — ptáka, který se živí mušlemi zahrabanými v písku. Přes první nezdary a následný strach z vody se mu nakonec podaří i s pomocí malého raka poustevníčka najít sebevědomí. Příběhem ani tématem nic převratného, je to několikátá variace (zvlášť v animácích) na téma strachu z neznáma a nabytí sebevědomí, ale roztomilý je film hodně. Oscara bych filmu nedal, na to se ve výběru objevily mnohem lepší snímky.

Pokračovat ve čtení →

#38 – Pandemonium! – Burke Trieschmann

Pandemonium – Burke Trieschmann

Další herní soundtrack, tentokrát výlet zpátky do hluboké minulosti prvních Playstationů, které se jednoho dne okolo roku 1997 objevily u bratrance se sestřenicí. A začala doba víkendových pařeb, kdy jsme si PS1 brávali i s televizí k babičce na vesnici — ty hry se samy neodehrajou, že. Tekken (Eddy Gordo a jeho capoeira!), Total Drivin nebo Crash Bandicoot, to je moje dětství.

Nejhezčí vzpomínky mám ale na hru Pandemonium!, která nás uchvátila tak, že jsme byli schopni hrát ji pořád dokola (a nikdy jsme ji nedohráli, protože byla dost těžká). Je to klasická skákačka, která se odehrává v magickém světě plném létajících zámků v oblacích, obrovských stromů a vysokých hor, které vidíte na pozadí a víte, že se k nim pomalu blížíte, roztodivných potvor. Design této hry je tak krásný a rozmanitý, že ve mně probudil touhu se v tom světě reálně pohybovat a mnohokrát se mi o něm zdálo.

Pokračovat ve čtení →

#37 – Machinarium – Tomáš Dvořák

Machinarium – Tomáš Dvořák

České adventury mají docela dlouhou tradici. Pamětníci vzpomenou na série Polda, Horké léto nebo ne-sériové kousky (Ve stínu havrana, Gooka, Tajemství oslího ostrova). Zpravidla byl součástí hry „typický český humor” zesílený praštěným dabingem českých komiků a příběhem, co nedával smysl. Je jasné, že taková hra se těžko mohla prosadit za hranicemi českého herního rybníčku.

Ve studiu Amanita Design na to šli jinak: vytvářejí roztomilé adventury, které jsou jednak krásné po grafické stránce, a jednak nemají žádné jazykové bariéry, díky čemuž se jich po světě prodaly miliony. Co začalo v roce 2003 jako diplomová práce Jakuba Dvorského (hra Samorost) se postupně rozvinulo do jednoho z velmi respektovaných studií, které vydalo několik oceněných her.

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2017 & kde je zhlédnout

S krátkometrážními animovanými oscarovými filmy se dostáváme do roku 2017, což byl devadesátý ročník udílení Oscarů. Hodně se mi líbili hned tři kandidáti, dva filmy mi přišly naopak hodně slabé nebo nezajímavé.

1. Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon

Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon
Garden Party — Victor Caire & Gabriel Grapperon
Pokračovat ve čtení →

#36 – Matrix trilogie – Don Davis

Matrix soundtrack – Don Davis

Přelom tisíciletí přinesl do kin neskutečný nášup skvělých a kultovních filmů — pro mně asi jedno z nejlepších období stříbrného plátna. Nad všemi filmy však ční jeden, o jehož popkulturním dosahu a slávě se ve vlhkých snech nesnilo ani tomu nejzarytějšímu fanouškovi cyberpunku, a možná snad ani jeho autorům, sourozencům Wachowským.

V březnu roku 1999 se v kinech objevuje film Matrix, který vzbudil neuvěřitelné pozdvižení. Něco takového jsme dosud neviděli — revoluční triky, revoluční styl (kdo nechtěl mít Morpheusovy brýle a Neovu vystřelovací Nokii, kecá), akční nářez mixovaný filosofickými otázkami, hackingem, záchranou světa. Ten film podle mě nezestárnul a ještě dlouho nezestárne.

Pokračovat ve čtení →

Hold my beer and zaregistruj mě na Gladiator race

Léto 2019. Sedíme s partou u piva a někdo nadhodí: V únoru bude v Lanškrouně Gladiator race, zajdeme? Hec do pranice. To vždycky zafunguje, zvlášť, když už má člověk úsudek značně vychýlený alkoholem. Pro nás nesportovce je ale tohle způsob, jak se na chvíli upnout k nějakému cíli a v rámci možností se na něj připravit. Ale natrénujem, souhlasíme všichni tři, kdo se zavázali do závodu jít. Nechceme se tam přece úplně znemožnit, nechceme z toho mít zážitek z kategorie „hold my beer“

Úsměvy před závodem…

Střih. 22. února 2020, den závodu. Probouzím se s lehkou kocovinou. Včera byla válečná porada u piva, při které jsme se navzájem přesvědčovali, že nemít natrénováno vlastně není zase až takovej problém. Spousta lidí si to tam jde zkusit, nebudeme žádná výjimka. Na poslední chvíli projíždím na počítači překážky, které mě vlastně čekají. Ok, ok, ok… Cha cha cha, ne… Ok, ok, si zlámu hnáty, ok… Něco půjde, něco asi nebudu ani zkoušet, ale většinu bych mohl zvládnout.

Pokračovat ve čtení →

#35 – Bleach – Shiro Sagisu

Bleach — Shiro Sagisu

Japonský animé seriál z let 2004 až 2012 vycházející ze stejnojmenné mangy (komiks kreslený v japonském stylu). V následujícím odstavci se vám v jednom souvětí budu snažit vysvětlil, o čem je zhruba prvních 60 z 366 dílů, které jsem viděl. Udělejte si popcorn, jedeme:

Kurosaki Ichigo je obyčejný teenager (který vidí duchy), jednou ho navštíví dívka Kuchiki Rukia (což je Shinigami, doslova bůh smrti, což jsou bojovníci ze Soul Society, kteří posílají potulující se duchy tamtéž), předá mu své schopnosti tím, že ho probodne svým Zanpakutó (což je duševní meč, který má dva stupně — Shikai a Bankai), takže Ichigo teď na zemi plní její funkci, ale Rukia je za to v Soul Society odsouzena k trestu smrti, načež se Ichigo a parta jeho spolužáků (a jedna kočka) vydávají do Soul Society za její záchranou, což se neobejde bez spousty soubojů s místními 13 kapitány (mezi něž Rukia patřila).

Pokračovat ve čtení →

Krátké animované filmy nominované na Oscara 2018 & kde je zhlédnout

Když jsem sepisoval první článek o krátkometrážních animácích nominovaných na Oscara, nečekal jsem, že mě to tolik chytí. Nikdy jsem na kraťasy nekoukal, ale hned první pětice filmů mě hodně nadchla. Navíc jsem díky nim objevil i nové skladatele a hudebníky. Takže bylo jasno: půjdu po jednotlivých ročnících do minulosti a budu filmy krátce hodnotit.

Pokračovat ve čtení →