Michal Kobelka

Mnohovrstevnatý film z roku 2016 od režiséra/módního návrháře Toma Forda s Amy Adams, Jakem Gyllenhaalem a Michaelem Shannonem v hlavních rolích. Snímek drsný, dojemný a hodně působivý — při některých scénách jsem měl co dělat, abych nemusel odvrátit zrak (úvodní titulky jsem musel přeskočit úplně, což se mi u žádného filmu nestalo), jiné jsou naopak nádherně nasnímané, včetně krásných záběrů na texaskou krajinu či mravenčení v L.A.

Soundtrack složil Polák Abel Korzeniowski a nechal jej zahrát šedesátihlavým orchestrem. Jde tedy o klasický soundtrack plný smyčců, hodně rozmáchlý a melodický, jako ze staré školy. Podle mě je to dokonalá emoční vrstva pro už tak vrstevnatý film, který pendluje mezi mnohými tématy a spojuje několik vyprávěcích linek. Pro mně nejlepší film posledních let a soundtrack k tomu hodně přispěl. Více jsem se o filmu rozpovídal v předchozím článku.

Rok 2007, do kin vtrhávají první Transformeři (a v podstatě taky poslední, co za něco stáli). Režisér Michael Bay, megaloman a král blockbusterů, si konečně nemusel vymýšlet složité kličky ve scénáři, jak někam nahnat spoustu aut a nechat je ve zpomaleném záběru vybouchnout. Protože Transformers jsou přesně o tom: o autech měnících se na roboty, kde často něco vybouchne (ve zpomaleném záběru).

A zatraceně dobře to funguje — když člověk přijme fakt, že tohle je film vytvořený z čisté lásky k letním popcornovkám, v němž se neřeší, jak Bumblebee navštěvuje psychiatrickou poradnu, protože ho všechno to zabíjení trápí na duši. Tady se musí vypnout mozek a konzumovat přepálené záběry na epické roboty a sexy Megan Fox.

Film z roku 1995 a druhý režisérský počin Mela Gibsona, který si po rodinném dramatu Muž bez tváře ukousl mnohem větší sousto v podobě historického velkofilmu. Tedy, historického… Na filmové verzi příběhu o Williamu Walleceovi jsou historicky správně snad jen jména hlavních postav a měst, jinak je to pelmel fikce a nesmyslů. Film tím netrpí, funguje výborně i po tolika letech — love story, hrdinství, bitevní vřavy a velmi aktuální brexit Skotka z Anglie. To všechno skvěle natočené, zrežírované i zahrané, v krásných lokacích.

Dneska si dáme dvoj-soundtrack, protože se jede přes kopírák: britský divadelní režisér Martin McDonagh, skvělí herci, černý humor, fetující trpaslíci, emoce, kde by je člověk nečekal, a tragikomický příběh, kde se každou chvíli stane něco, co převrátí dosavadní průběh filmu vzhůru nohama. V Bruggách (2008) i ve Třech billboardech kousek za Ebbingem (2017) je toho všeho dostatek.